Člověk // Erika Elyies

18. května 2014 v 19:45 | Admin - Destiny |  Záznamy

Věk: 23 let
Rasa: Člověk
Povolání: Jiné - Nájemný vrah
Schopnosti: Žádná

  • V Z H L E D
Erika už od pohledu převyšuje většinu svých vrstevníků. Dělají to hlavně dlouhé nohy. Má atletickou postavu, takže je vidět, že si sem tam zacvičí. Vlasy má ostříhané na kluka až na patku na pravé straně, nosí černou barvu se žlutými konečky, které si pravidelně barví. Oči jsou čisté s různými odstíny modré. Rty nijak nezbarvené, její výraz zahlédnete spíše takový mírně usměvavý. Ráda nosí věci, co k sobě barevně ladí. Nejvíce v hnědých, žlutých a černých barvách. Nikdy na sebe nenatáhne sukni, ani krátké šaty. Velmi zřídka na ní uvidíte šperky a jiné podobné ozdůbky. Nemá to moc ráda a bere si je jen na opravdu vzácné příležitosti. Ale jak na šaty, tak na šperky má velmi dobrý vkus, přece jenom, je to pořád žena, i když většina si jí dokážou splést s mužem a to nejlépe zezadu.
  • P O V A H A
Erika, když se dostane do společnosti, je tichá a málo mluví. O samotě zas mluví až moc sama se sebou. Avšak nebojí se projevit svůj názor, nebo přímo zasáhnout, když je něco špatně. Co se inteligence týče, má dost dobrou paměť a dobrou strategii. Ví, kdy má zasáhnout. Je to vždy optimistka a nemá ráda, když někdo vidí něco pořád černě a neváží si života. Potrpí si na dlouhém klidném spánku, díky tomu bývá v noci živější a zas chodí pozdě spát. Je tedy i dokonce zvláštní, když má ranní schůzku a při ní je čilá jako rybička. Ráda si dělá věci po svém, často neposlouchá ty, které by měla poslouchat, proto nevyniká ve skupinové práci. Nijak zvlášť se nemíchá do problémů ostatních a není tak ochotná pomáhat každému, koho potká, pokud ten dotyčný k tomu nemá opravdu dobrý důvod. Nerada se zaplétá do věcí, se kterými nemá nic společného. Když se obrátíme na ty špatné vlastnosti, tak je Erika velmi tvrdohlavá mrcha, která dokáže využít lidi ke svému prospěchu. Často lže a umí v tom být moc dobrá a díky tomu i sebelepší lež pozná. Nesnáší prohry, když prohraje, dokáže být naštvaná půlku dne, dokud se s tím nevyrovná. Taktéž nemá ráda nadpřirozeno, upíry, vlkodlaci jsou pro ni jen hloupá, nemyslící stvoření a přesto nebezpečná. Na takové osoby si Erika dává pozor a nepouští je moc k tělu. A hlavně, kvůli tomu se stala velmi nedůvěřivou. Po ránu bývá často mrzutá a nepříjemná. A stejně jak zvláštní bytosti, tak i k obyčejnému člověku bývá nedůvěřivá. Nikdy nepoznáte, zda vás už bere za přítele, nebo ne. Zaměříme se teď na její dovednosti, co se jich týče, ovládá různé střelné zbraně a dýky. Ke své práci se musela přiučit i k tichosti, obratnosti a vypilování si trpělivosti. Nikdo nechápe, jak může tak dobře zacházet e zbraněmi. Jako kdyby byly něco víc, než jen pouhé zbraně. Dokáže je nabít velmi rychle a zamířit na svůj cíl, trefí se i z velké vzdálenosti. Oblíbila si ty menší pistole jako colt a pod. a dýky. S nimi je totiž práce snazší, tišší a než se nadějete, schovává mrtvé tělo kamsi pryč. Co se zájmů týče, stále jede v různých loupežích. Prozatím sem tam ukradne pár peněženek od nic netušících lidí. I v tom jí pomáhá její obratnost a tichost. Správná taktika je i tak potřebná a hlavně načasování. Dále umí hrát na piano, teda, ne, neumí přímo hrát, tvořit, ale naučila se alespoň sedm nebo deset písní. Také kouří cigarety, ne, že by na tom byla kdoví jak závislá, někdy si dá jen dvě denně. Její slabinou je hlavně oheň. Vybudovala si strach z ohně a má také špatnou orientaci, v lese by se snadno ztratila. Je bisexuálka a ráda často svádí jiné osoby, jen pro zábavu.
  • H I S T O R I E
Erika vedla vcelku normální život. Narodila se za deštivého dne, v jedné chudší rodině. Jejími rodiči byli John a Elizabeth. John pracoval jako nájemný vrah, o čemž Eliz věděla, nikdy si nelhali. Byl to tehdy velmi ideální a pro většinu dokonalý pár. Sice byli s penězi trochu hůře, přesto se ale měli rádi. Erika rostla a začala chodit do školy. Její otec se na to musel i nadřít. Eriku ve škole neměli zrovna v lásce, jelikož byla chudá, často si z ní utahovali a dělali jí naschvály. Erika si to později už nenechala líbit a začala se bránit. Teprve ve chvíli, kdy si ostatní uvědomili, že se brání, pomalu toho nechávali a raději jí začali ignorovat. To už Erice takové potíže nedělalo. Uklidňovali jí hlavně hry na piano, kterým se začala věnovat. Později si i své, staré a nekvalitní piano koupila, i to jí stačilo zahnat ty zlé myšlenky. Po několika letech, kdy jí bylo třináct, jí umřela matka na rakovinu. Otec už se pak nikdy neoženil a dál dělal svou práci, o které se brzy dozvěděla Erika. Překvapivě to pochopila a nebrala to tak zle, jak se dalo očekávat, namísto toho chtěla, aby jí otec učil jak se bránit. Nepověděla mu, že má ve škole problémy, ale jak oba věděli, město, ve kterém žili, dokáže být dost nebezpečné. Tak se Erika pomalu začala učit sebeobranu od svého otce. Stával se jejím vzorem. Obdivovala ho, co všechno dokáže. Otec jí radil všemožné triky, jak být nepředvídatelná a zlepšit některé chvaty. Erika neměla žádný velký talent a to ani na hraní na pianu. Tudíž si usmyslela, že se dá na cestu, tak jako otec. Pro ni to bylo záživnější, než cokoliv jiného. Z historek otce byla vždy natěšená. Žasla, jak jí otec popisoval, jak zlomil vaz jednomu chlápkovy, což bylo skoro šílené, aby někdo nad tím žasl. Když mu tu novinu oznámila, že chce být jako on, snažil se jí to rozmluvit, Erika byla ale až moc tvrdohlavá. John s tím spokojený nebyl, přesto však, jak se ale od rodiče nepatří, povolil. Ale chtěl počkat, až na to Erika bude připravená. Měl jednu podmínku, "Pokud k držení a střílení z jakékoliv zbraně nebudeš mít dobré předpoklady, vybereš si něco jiného a bezpečnějšího" řekl tehdy a to byla jeho poslední slova před tím, než šel spát. V patnácti jí už učil střílet. Nejdříve jí ukazoval, jak se zbraň drží, nabijí a všechny důležité postupy. Erika měla dobrou paměť, ale trvalo jí, než se trefila do nějaké lahve. Otec zjistil, že k takovým věcem nemá dobré předpoklady, ale úžasné. S jakou elegancí to Erika dokázala provést. Taková lehkost a přesto ostrost. Nejdřív to byly malé pistole, pak už přešli k větším zbraním, jako pušky a jiné, které si Erika dost oblíbila. Otect jí řekl, že tichost je nejdůležitější. Takovým rámusem přiláká kdekoho, hlavně, když to má být čistá a rychlá prácička, která nikoho nevyruší. Tak jí tenkrát začal učit i s dýkou. Rychlé útoky i účinnou obranu. Když bylo Erice osmnáct, její otec se tehdejší noci nevrátil. Až po dvou dnech zjistila, že je po smrti. Dokázalo to v ní nahnat nejen smutek, ale i zlost vůči tomu, kdo to udělal. Slíbila si, že jestli ho jednou potká a jakože jo, zabije ho. Od osmnácti tak žila sama ve městě, bez matky a teď už i bez otce. Dokázala se naučit vše potřebné k tomu, aby začala s prací nájemného vraha. Převzala otcovo místo a šla dál. Dala se i kromě toho na cestu za krádežemi. Jak malých tak velkých. Z nějakého důvodu to v ní budilo adrenalin stejně tak, jako ze zabíjení lidí. Tehdy se ukázalo, že v tom má celkem talent a přivydělat si víc z další špinavé práce, proč ne? V devatenácti už měla několik úspěšných vražd, z toho tři neúspěšné. Pocit, že zabila člověka, jako je ona sama, v ní žádnou lítost nevyvolalo. Spíš měla pocit, že dělá správnou věc, vždyť dělá svou práci. Neměla problém zabít někoho, ať už je na dobré, či zlé straně. Na žádnou z nich se sama nestavěla. Brzy na to se seznámila s Vendy. Nějakou tu dobu si spolu jen tak pokecali a sblížili se. Zjistili, že mají dost společného a to nejen vlastnosti, ale i s loupežemi. Společně si uskutečnili jednu velkou loupež ve šperkovnictví. Ona to dělala kvůli penězům, Erika zas kvůli zábavě a adrenalinu, ale i prachy s tím měly co dělat. Bez peněz v tomhle světě člověk nepřežije. S ní zkusila i první cigaretu, která nebyla ani její poslední. Akorát, po několika měsících to nebylo jen o krádežích a zábavě, co spolu podnikali všude možně. Jednou to mezi nimi ale i dost zajiskřilo, tak spolu zažili i jednu vášnivou noc. Erika pak už zjistila, co je zač a to, že jí to Vendy tajila. Dokonce se Erika od nedozvěděla o utajených věcech o nadpřirozenu, co tam ve světě může číhat. Brzy se z nich staly přítelkyně. Pak, když už si prostě nemohli lhát, se Erika svěřila se svou prací. Vendy to však nepřijala, nechtěla, aby se jí něco stalo a žádala jí, ať toho nechá. Ale touha po pomstě byla pro Eriku v té chvíli silnější, tak Vendy od ní odešla. Erika nějakou dobu cítila tíhu v srdci, možná udělala chybu, ale šla dál. Při jedné nevydařené loupačce Eriku chytli. Když jí bylo dvacet let. Naštěstí, nic se nedozvěděli o její práci. Nakonec skončila ve vězení, kde se to všechno začalo měnit. Po třech letech zesílila. Naučila se nové triky a po propuštění začala znova jako nájemný vrah. Ve dvaceti-třech letech se dostala do tohoto města. Ještě se rozmyslí, zda stojí za to tu zůstat. V prvním měsíci po pobytu už měla několik dobrých objednávek na vraždu, a tak si řekla, že to nemusí být tak hrozné. Nakonec tu zůstala, třeba se tu najde i vrah jejího otce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama