Květen 2014

Potomek smrti // Meghan Bolger

18. května 2014 v 19:46 | Admin - Destiny |  Záznamy

Věk: Vyzerá na niečo okolo tridsiatky, svoj pravý vek však nikdy nikomu neprezradzuje. Je to jej tajomstvo, ktoré si zaslúži vedieť iba zopár vyvolených.
Druh: Elder
Rasa: Potomek smrti
Schopnost:
Neviditelnost, telekineze
Nadání: Vrhanie dýk, šerm, lukostreľba, strieľanie z novodobých strelných zbraní. Základom je rýchlosť a presnosť.

  • V Z H L E D
Meghan sa pýši vysokou ženskou postavou. Je ladná, no zároveň vytrénovaná, priam až atletická. Podlhovastú tvár jej lemujú dlhé tmavé vlasy, ktoré sa môžu jemne vlniť. Väčšinou ich nosí rozpustené, niekedy si ich ale zapletá do konských chvostov alebo vrkočov. Pokožku má na potomka smrti trochu tmavšiu, no na pohľad hebkú, sem-tam sa vyskytne nejaká jazva. Mandľové oči orieškovej farby hľadia často chladne, bez emócií. Pod priemerne veľkým nosom sú zasadené ružovkasté plné pery. Tie iba málokedy odhalia biele zuby. Meghan sa pýši vysokou ženskou postavou. Je ladná, no zároveň vytrénovaná, priam až atletická. Podlhovastú tvár jej lemujú dlhé tmavé vlasy, ktoré sa môžu jemne vlniť. Väčšinou ich nosí rozpustené, niekedy si ich ale zapletá do konských chvostov alebo vrkočov. Pokožku má na potomka smrti trochu tmavšiu, no na pohľad hebkú, sem-tam sa vyskytne nejaká jazva. Mandľové oči orieškovej farby hľadia často chladne, bez emócií. Pod priemerne veľkým nosom sú zasadené ružovkasté plné pery. Tie iba málokedy odhalia biele zuby. Oblieka sa výhradne do tmavých farieb, najradšej má už na prvý pohľad čiernu. Niet nad pohodlnosť, nikdy si nepotrpí na líčenie či eleganciu. Stačia jej jednoduché (a hlavne pohodlné) nohavice, tričká a mikiny s kapucňou. Topánky musia byť tiež čo najlepšie prispôsobené na dlhú chôdzu po nepriaznivých chodníčkoch. Jej neodmysliteľným spoločníkom je vždy nejaká zbraň. Najčastejšie sú do dýky a nejaká pištoľ, občas to môže byť meč alebo luk. V krízovej situácii po vás telekinézou hodí prvé, čo jej príde pod ruku (či skôr pod myseľ).
  • P O V A H A
Povaha tejto ženy je naozaj zložitá. Základom je však úprimnosť. Buď vám rovno povie, čo si o vás myslí, alebo radšej pomlčí. Ak však treba klamať, nemá najmenší problém a dokáže to robiť bez mihnutia oka. Málokedy prejavuje emócie, najčastejšie je s kamennou maskou na tvári, z ktorej sa nedá nič vyčítať. Jej chladné oči sú skúmavé, bažiace po každom detaile. To isté platí o jej dobrom sluchu. Môže sa zdať, že vás nevníma, no opak je pravdou. Pamätá si každé slovo. V spoločnosti je dosť odmeraná, skutočných priateľov by dokázala spočítať na jednej ruke. Obľubuje sarkazmus, keď však chce, vie mať zmysel pre humor. Všetky tajomstvá, ktoré jej boli zverené, by si odniesla až do hrobu. Za tie roky sa naučila mlčať, nech sa deje čokoľvek. O ostatných sa veľmi nezaujíma, je to samotárka. Chladnú hlavu si dokáže zachovať v každej situácii, niekedy ale premýšľa až príliš. Rozhodnutia sú napokon vždy ťažké, no snáď správne. Bližšie k telu si pustí iba málokoho. Niekedy sa ale stane, každý si predsa potrebuje raz za čas vyhodiť z kopýtka. No to sa dá hneď niekoľkými spôsobmi. Raz sa potrebuje poriadne vybiť jej ľudská časť, inokedy časť smrti.
  • H I S T O R I E
Meghan nikdy nepoznala svojich rodičov. Netušila, čo boli zač a dlho ani to, kto je vlastne ona sama. Vyrastala v sirotinci v Texase, v Severnej Amerike. No viac ako budovou plnou detí bez rodičov jej bola ulica. Les. Tam sa zdržiavala najčastejšie, spoznávala tajomstvá prírody a niekedy aj tmavých zákutí miest. Dostala sa však do nesprávnej partie. Začala fajčiť, piť, neraz vyskúšala aj drogy. Na školu sa vykašľala a do sirotinca sa vracala iba občas. Nosila krátke vlasy a kapucne, takže sa často ponášala viac na chlapcov ako dievčatá. Vtedy sa začali prejavovať prvé príznaky jej pravého pôvodu. Niekoľkokrát sa zaplietla do pouličných bitiek, z ktorých vždy vyviazla ako víťaz, neraz sa však kvôli tomu dostala do sporu s políciou. Tí ju však dokázali poľahky spacifikovať. Iba vďaka veľmi láskavej pani zo sirotinca dostala často iba upozornenie. Tá pani sa volala Kathryn a bola jedna z mála ľudí, ktoré si Meghan vo svojom živote obľúbila natoľko, až jej napokon chýbali. Kathryn bola veľmi dobrosrdečná žena, ktorá sa v každom snažila nachádzať dobro. To isté robila aj u Meghan. Často ju prehovárala, aby za tou partiou už nechodila, aby sa prestala takto správať. Meg ju síce počúvala, no nedokázala prestať. Či skôr nechcela. Už dávno sa zmierila s tým, že je iná. Skazená a zlá. Tak prečo nerobiť to, v čom je najlepšia? No a tak sa to raz stalo. Pri bitke rovnakej, ako kopa predtým, sa jej podarilo zabiť človeka. Neurobila to naschvál, dokonca to spravila len v sebaobrane. No vražda je vražda a jej register nebol čistý. Tu jej už nedokázala pomôcť ani Kathryn. Pre neplnoletosť šla do polepšovne. Bol to asi najťažší rok jej života. Často upadávala do depresií a abstinenčných záchvatov. Jej dedičstvá a schopnosti sa prejavovali čoraz silnejšie. Napokon sa jej pomocou telekinézy podarilo ujsť. Zabila pri tom ďalších dvoch strážnikov, ktorí ju chceli zadržať. Tentoraz to ale musela urobiť. Skrývala sa v lese, no nemala nič, žiadnu zbraň, okrem svojej nedávno objavenej telekinézy. Bola však vynaliezavá a dokázala tam nejaký čas prežiť. V tej dobe sa prejavila jej druhá schopnosť. Neviditeľnosť. Vďaka nej už mohla zájsť do mesta. Ukradla nejaké peniaze, jedlo, auto a pustila sa do sveta. Naučila sa žiť v neustálom strachu, že ťa prichytia. Celý život na úteku, stále s iným menom, inou identitou. Bola sama, bola iná, no nevedela kto vlastne je. Prečo je taká. A raz stretla nešťastnou náhodou jedného muža. Najprv sa ho bála, chcela sa ho zbaviť. Zabiť ho. Lenže potom zistila, že sú rovnakí. On jej vedel dať odpovede na väčšinu jej otázok. Vzal ju na miesto, ktoré zmenilo jej život. Začal sa tvrdý výcvik, ktorý nemal konca. Platilo: Ostaň a bojuj o svoj život, alebo odíď zomri. Ostala. Bojovala až kým nebola dokonalá. Pretože doteraz utekala pred minulosťou. No odteraz žila pre budúcnosť. Presne to ich tam učili: Ži s minulosťou, v prítomnosti, pre budúcnosť. Stal sa z nej plnohodnotný potomok smrti. Odišla, tentoraz bez strachu, hoci stále sa musela trochu skrývať. Hľadala miesto, kde by zapadla. Miesto, kde by mohla byť sama sebou. Precestovala celé Štáty, kým sa rozhodla ísť do Kanady. A tam ho konečne našla.

  • G A L L E R Y

Člověk // Erika Elyies

18. května 2014 v 19:45 | Admin - Destiny |  Záznamy

Věk: 23 let
Rasa: Člověk
Povolání: Jiné - Nájemný vrah
Schopnosti: Žádná

  • V Z H L E D
Erika už od pohledu převyšuje většinu svých vrstevníků. Dělají to hlavně dlouhé nohy. Má atletickou postavu, takže je vidět, že si sem tam zacvičí. Vlasy má ostříhané na kluka až na patku na pravé straně, nosí černou barvu se žlutými konečky, které si pravidelně barví. Oči jsou čisté s různými odstíny modré. Rty nijak nezbarvené, její výraz zahlédnete spíše takový mírně usměvavý. Ráda nosí věci, co k sobě barevně ladí. Nejvíce v hnědých, žlutých a černých barvách. Nikdy na sebe nenatáhne sukni, ani krátké šaty. Velmi zřídka na ní uvidíte šperky a jiné podobné ozdůbky. Nemá to moc ráda a bere si je jen na opravdu vzácné příležitosti. Ale jak na šaty, tak na šperky má velmi dobrý vkus, přece jenom, je to pořád žena, i když většina si jí dokážou splést s mužem a to nejlépe zezadu.
  • P O V A H A
Erika, když se dostane do společnosti, je tichá a málo mluví. O samotě zas mluví až moc sama se sebou. Avšak nebojí se projevit svůj názor, nebo přímo zasáhnout, když je něco špatně. Co se inteligence týče, má dost dobrou paměť a dobrou strategii. Ví, kdy má zasáhnout. Je to vždy optimistka a nemá ráda, když někdo vidí něco pořád černě a neváží si života. Potrpí si na dlouhém klidném spánku, díky tomu bývá v noci živější a zas chodí pozdě spát. Je tedy i dokonce zvláštní, když má ranní schůzku a při ní je čilá jako rybička. Ráda si dělá věci po svém, často neposlouchá ty, které by měla poslouchat, proto nevyniká ve skupinové práci. Nijak zvlášť se nemíchá do problémů ostatních a není tak ochotná pomáhat každému, koho potká, pokud ten dotyčný k tomu nemá opravdu dobrý důvod. Nerada se zaplétá do věcí, se kterými nemá nic společného. Když se obrátíme na ty špatné vlastnosti, tak je Erika velmi tvrdohlavá mrcha, která dokáže využít lidi ke svému prospěchu. Často lže a umí v tom být moc dobrá a díky tomu i sebelepší lež pozná. Nesnáší prohry, když prohraje, dokáže být naštvaná půlku dne, dokud se s tím nevyrovná. Taktéž nemá ráda nadpřirozeno, upíry, vlkodlaci jsou pro ni jen hloupá, nemyslící stvoření a přesto nebezpečná. Na takové osoby si Erika dává pozor a nepouští je moc k tělu. A hlavně, kvůli tomu se stala velmi nedůvěřivou. Po ránu bývá často mrzutá a nepříjemná. A stejně jak zvláštní bytosti, tak i k obyčejnému člověku bývá nedůvěřivá. Nikdy nepoznáte, zda vás už bere za přítele, nebo ne. Zaměříme se teď na její dovednosti, co se jich týče, ovládá různé střelné zbraně a dýky. Ke své práci se musela přiučit i k tichosti, obratnosti a vypilování si trpělivosti. Nikdo nechápe, jak může tak dobře zacházet e zbraněmi. Jako kdyby byly něco víc, než jen pouhé zbraně. Dokáže je nabít velmi rychle a zamířit na svůj cíl, trefí se i z velké vzdálenosti. Oblíbila si ty menší pistole jako colt a pod. a dýky. S nimi je totiž práce snazší, tišší a než se nadějete, schovává mrtvé tělo kamsi pryč. Co se zájmů týče, stále jede v různých loupežích. Prozatím sem tam ukradne pár peněženek od nic netušících lidí. I v tom jí pomáhá její obratnost a tichost. Správná taktika je i tak potřebná a hlavně načasování. Dále umí hrát na piano, teda, ne, neumí přímo hrát, tvořit, ale naučila se alespoň sedm nebo deset písní. Také kouří cigarety, ne, že by na tom byla kdoví jak závislá, někdy si dá jen dvě denně. Její slabinou je hlavně oheň. Vybudovala si strach z ohně a má také špatnou orientaci, v lese by se snadno ztratila. Je bisexuálka a ráda často svádí jiné osoby, jen pro zábavu.
  • H I S T O R I E
Erika vedla vcelku normální život. Narodila se za deštivého dne, v jedné chudší rodině. Jejími rodiči byli John a Elizabeth. John pracoval jako nájemný vrah, o čemž Eliz věděla, nikdy si nelhali. Byl to tehdy velmi ideální a pro většinu dokonalý pár. Sice byli s penězi trochu hůře, přesto se ale měli rádi. Erika rostla a začala chodit do školy. Její otec se na to musel i nadřít. Eriku ve škole neměli zrovna v lásce, jelikož byla chudá, často si z ní utahovali a dělali jí naschvály. Erika si to později už nenechala líbit a začala se bránit. Teprve ve chvíli, kdy si ostatní uvědomili, že se brání, pomalu toho nechávali a raději jí začali ignorovat. To už Erice takové potíže nedělalo. Uklidňovali jí hlavně hry na piano, kterým se začala věnovat. Později si i své, staré a nekvalitní piano koupila, i to jí stačilo zahnat ty zlé myšlenky. Po několika letech, kdy jí bylo třináct, jí umřela matka na rakovinu. Otec už se pak nikdy neoženil a dál dělal svou práci, o které se brzy dozvěděla Erika. Překvapivě to pochopila a nebrala to tak zle, jak se dalo očekávat, namísto toho chtěla, aby jí otec učil jak se bránit. Nepověděla mu, že má ve škole problémy, ale jak oba věděli, město, ve kterém žili, dokáže být dost nebezpečné. Tak se Erika pomalu začala učit sebeobranu od svého otce. Stával se jejím vzorem. Obdivovala ho, co všechno dokáže. Otec jí radil všemožné triky, jak být nepředvídatelná a zlepšit některé chvaty. Erika neměla žádný velký talent a to ani na hraní na pianu. Tudíž si usmyslela, že se dá na cestu, tak jako otec. Pro ni to bylo záživnější, než cokoliv jiného. Z historek otce byla vždy natěšená. Žasla, jak jí otec popisoval, jak zlomil vaz jednomu chlápkovy, což bylo skoro šílené, aby někdo nad tím žasl. Když mu tu novinu oznámila, že chce být jako on, snažil se jí to rozmluvit, Erika byla ale až moc tvrdohlavá. John s tím spokojený nebyl, přesto však, jak se ale od rodiče nepatří, povolil. Ale chtěl počkat, až na to Erika bude připravená. Měl jednu podmínku, "Pokud k držení a střílení z jakékoliv zbraně nebudeš mít dobré předpoklady, vybereš si něco jiného a bezpečnějšího" řekl tehdy a to byla jeho poslední slova před tím, než šel spát. V patnácti jí už učil střílet. Nejdříve jí ukazoval, jak se zbraň drží, nabijí a všechny důležité postupy. Erika měla dobrou paměť, ale trvalo jí, než se trefila do nějaké lahve. Otec zjistil, že k takovým věcem nemá dobré předpoklady, ale úžasné. S jakou elegancí to Erika dokázala provést. Taková lehkost a přesto ostrost. Nejdřív to byly malé pistole, pak už přešli k větším zbraním, jako pušky a jiné, které si Erika dost oblíbila. Otect jí řekl, že tichost je nejdůležitější. Takovým rámusem přiláká kdekoho, hlavně, když to má být čistá a rychlá prácička, která nikoho nevyruší. Tak jí tenkrát začal učit i s dýkou. Rychlé útoky i účinnou obranu. Když bylo Erice osmnáct, její otec se tehdejší noci nevrátil. Až po dvou dnech zjistila, že je po smrti. Dokázalo to v ní nahnat nejen smutek, ale i zlost vůči tomu, kdo to udělal. Slíbila si, že jestli ho jednou potká a jakože jo, zabije ho. Od osmnácti tak žila sama ve městě, bez matky a teď už i bez otce. Dokázala se naučit vše potřebné k tomu, aby začala s prací nájemného vraha. Převzala otcovo místo a šla dál. Dala se i kromě toho na cestu za krádežemi. Jak malých tak velkých. Z nějakého důvodu to v ní budilo adrenalin stejně tak, jako ze zabíjení lidí. Tehdy se ukázalo, že v tom má celkem talent a přivydělat si víc z další špinavé práce, proč ne? V devatenácti už měla několik úspěšných vražd, z toho tři neúspěšné. Pocit, že zabila člověka, jako je ona sama, v ní žádnou lítost nevyvolalo. Spíš měla pocit, že dělá správnou věc, vždyť dělá svou práci. Neměla problém zabít někoho, ať už je na dobré, či zlé straně. Na žádnou z nich se sama nestavěla. Brzy na to se seznámila s Vendy. Nějakou tu dobu si spolu jen tak pokecali a sblížili se. Zjistili, že mají dost společného a to nejen vlastnosti, ale i s loupežemi. Společně si uskutečnili jednu velkou loupež ve šperkovnictví. Ona to dělala kvůli penězům, Erika zas kvůli zábavě a adrenalinu, ale i prachy s tím měly co dělat. Bez peněz v tomhle světě člověk nepřežije. S ní zkusila i první cigaretu, která nebyla ani její poslední. Akorát, po několika měsících to nebylo jen o krádežích a zábavě, co spolu podnikali všude možně. Jednou to mezi nimi ale i dost zajiskřilo, tak spolu zažili i jednu vášnivou noc. Erika pak už zjistila, co je zač a to, že jí to Vendy tajila. Dokonce se Erika od nedozvěděla o utajených věcech o nadpřirozenu, co tam ve světě může číhat. Brzy se z nich staly přítelkyně. Pak, když už si prostě nemohli lhát, se Erika svěřila se svou prací. Vendy to však nepřijala, nechtěla, aby se jí něco stalo a žádala jí, ať toho nechá. Ale touha po pomstě byla pro Eriku v té chvíli silnější, tak Vendy od ní odešla. Erika nějakou dobu cítila tíhu v srdci, možná udělala chybu, ale šla dál. Při jedné nevydařené loupačce Eriku chytli. Když jí bylo dvacet let. Naštěstí, nic se nedozvěděli o její práci. Nakonec skončila ve vězení, kde se to všechno začalo měnit. Po třech letech zesílila. Naučila se nové triky a po propuštění začala znova jako nájemný vrah. Ve dvaceti-třech letech se dostala do tohoto města. Ještě se rozmyslí, zda stojí za to tu zůstat. V prvním měsíci po pobytu už měla několik dobrých objednávek na vraždu, a tak si řekla, že to nemusí být tak hrozné. Nakonec tu zůstala, třeba se tu najde i vrah jejího otce.

Upír // Laurent de Saint

18. května 2014 v 14:08 | Admin - Destiny |  Záznamy

Věk: 784 let - 29.4.1233
Druh: Starý
Vznik: Kousnutí
Rasa: Upír
Schopnosti: Telekineze, čtení myšlenek

  • V Z H L E D
Svou výškou dokonale zapadá mezi ostatní. Měří totiž jen málo pod 180 centimetrů. Postavu nemá nijak extra svalnatou, je spíše hubenější konstituce. Samozřejmě sem tam se nějaký sval najde, ale pekáč buchet zas ne. A váha, ta je přirozeně zapadlá do zlatého středu. Jeho kroky nesou známku určité vznešenosti a elegance. Celkově může místy působit, jako kdyby do dnešního století vůbec nepatřil. Pyšní se tmavými vlasy, které mu sahají až po ramena. Nejčastěji je nechává rozpuštěné. Rozhodně dbá na to, aby nebyl nikdy rozcuchaný a ve společnosti nevypadal jako strašidlo z vikýře - tím pádem je jeho hnědá kštice vždycky nějak upravena. Když má nositel příslušnou náladu, černé oči dokážou jistě zabodnout do toho správného bodu. Pod menším nosem vykukují narůžovělé rty, které se na bledé pleti všemožně usmívají. Obléká se do kvalitních látek - nic jiného se mu dobře nenosí. Tudíž hedvábí, samet, satén.. jeho šatník není nic moc levného. Potrpí si na blahobyt a kvalitu čehokoliv, co si vyžaduje investici. Nikdy by neoblékl něco, co zavání moderní dobou. Popravdě se mu takové věci dost hnusí. Jsou přeci tak.. svazující. Zůstává u jednoduchých košil, nebo kabátů, když je venku chladněji. Celkem si i potrpí na pozlátko - často na jeho ruce najdete zlaté prsteny a jiné šperky.
  • P O V A H A
Jeho povaha se vlastně mění ze dne na den, ale přesto je více méně stejná. Často na okolí působí příjemně a přístupně jakožto zatvrzelý extrovert, sic dotyčného považuje za pouhou potravu, zvěř a naprosto podřadnou bytost. Je to opravdu velice nadaný herec, takže s hraním čehokoliv a na cokoliv nemá rozhodně žádné problémy. Rád si z věcí dělá srandu, pro některé je vážně lehkovážný. To zas tak úplně pravda není, ale rozhodně má tendenci mnoho věcí podceňovat. Je spíš hlavně sarkastický a cynický. I když miluje svoji dobu, tak ho sentiment a pochmurné řeči opravdu nudí.
Svoji rasu si nadevše ctí. Proto by nedovolil, aby si mezi upíry zasadil špatnou pověst, ale ať se snaží jak chce, tak si o něm beztak někteří šeptají za zády. Lpí na tom, že upír by si měl zachovávat jistou míru elegance, proto pohrdá těmi, kteří podlehli moderně natolik, že nosí nagelované patky a kruhy v nose. Takové upíry staví na nižší úroveň, než lidskou rasu. Živí se výhradně lidskou krví - čím mladší, tím lepší.
Láska k umění ho neopustila ani za stovky let. Dovede docela obstojně hrát na klavír, ale beztak je jeho hlavní láskou herectví. Díky němu tak úplně nezanevřel na dnešní dobu.
Narozdíl od oblečení neodmítá některé moderní technologie. Je stále dost upnutý na stranou morálku, to ano, ale nemá problém s televizemi, přenosnými přehrávači a podobnými věcmi. Sám je rozhodně nepoužívá, raději si zajde do divadla a představení si vychutná na vlastní oči, ale těší ho, že lidé příjímají kulturu už i z vlastních domovů. Přeci jen se musel více či méně přizpůsobit dnešnímu tempu. Například řízení auta, nebo počítače jsou pro něj sprosté slovo. Se slovem myš si spojí pouze pouliční hlodavce, nikoli příslušenství počítače.
  • H I S T O R I E
Narodil se ve Francii, coby prostřední syn zchudlého venkovského šlechtice. Jeho rodina přišla o mnoho ze svých statků. Zbylo jim prakticky jen menší panství a půda, která nebyla schopna vydělávat. Tím pádem se tedy narodil jako aristokrat, nicméně bez jakéhokoliv nároku na nějaké postavení. Už v jeho dětství se projevovaly neshody se sourozenci. Jeho ideály patřily vždy někam úplně jinam. On na rozdíl od svých dvou bratrů nebyl smířen s tím, že jeho rodina bude pro zbytek šlechty jen skvrna na botě a jejich jméno zůstane zapomenuto. Jak rostl, začal postupně svou rodinu nesnášet. Toužil dosáhnout aspoň něčeho. Jeho láska k hudbě ho postupem času dostala k touze stát se slavným muzikantem. Tím se taky stal. Jeho výstupy měli velký úspěch. Inu, právě jeho kariéra může za to, čím se stal. To právě na pódiu zaujala jeho maličkost jednoho starého upíra. Upír ho po představení pozval do svého sídla skoro na druhém konci Francie, kde ho poté přeměnil v upíra. Od té doby nechal rodinu daleko za svými zády a jen čekal, kdy jejich smrtelné životy konečně zhasnou. Upír ho naučil základům. Prozradil mu, kdo je a co se bude dít. Jak má žít, s čím má žít a jak žít bude. Seznámil ho se vším potřebným, co prostě potřeboval k novému životu znát. I přestože neměl možnost výběru, byl za nynější život upírovi vděčný. Upírství si dodnes vychutnává plnými doušky. Plynuly přibližně čtyři roky po přeměně. Se svým stvořitelem se vracel z vydatného lovu. Bohužel, problémy na sebe nenechávali dlouho čekat. První se mu zdálo, že podivný pach, který cítí je jen vizitka nějakého zvířete. Srny, zajíce, kdoví. Bohužel po několika dalších metrech, kdy ho jeho stvořitel varoval se těsně poté z lesa vyřítila ohromná bestie. Byl to vlkodlak v přechodné formě. Zvíře se okamžitě vrhlo na jeho stvořitele a začalo ho trhat na kusy. Nezajímal se o něj - i přes pánovo volání o pomoc se otočil a utekl. Prvně jednal čistě z pudu sebezáchovy, ale poté mu došlo, že nakonec udělal správnou věc. Získal jeho panství, majetek a zbohatl ještě několikanásobně více. O léta později se dokonce dostal do klanu, kam patřil i jeho stvořitel - klan Ventrue splňoval veškeré jeho ideály. Dlouho hrál zarmouceného, celé to svedl na shodu okolností a jednoznačný rozkaz svého pána. Všechny přesvědčil, že poslechl jeho rozkaz, aby utekl a přivedl pomoc, jenže když se vrátil, už bylo pozdě. Aby dodal svému příběhu věrohodnost, odjel na pár let do Egypta. Hodně cestoval. Z nudy, zvědavosti, kdoví proč vlastně. Ať se hnul kamkoliv, vždy zůstával sžitý se svou dobou a upřímně mu bylo líto všech, kteří podléhají nynější době. Smrtelníkům čas utíká rychle, když se dobře baví. S ním to nebylo jiné. Roky utíkaly jako minuty, plachetnice nahrazovali mohutné parní lodě a postupem času se po cestách začaly prohánět těžké kovové stroje. Během všech těch svých cest nakonec zakotvil v Americe. Přesněji tedy v pověstném Winnipegu. Několik upírů z jeho klanu tam již našlo své bydliště, tudíž i jeho kotva se spustila právě zde. Aspoň prozatím.

Upír // Alice Jesutitumin

18. května 2014 v 14:08 | Admin - Destiny |  Záznamy

Věk: 140/22 let
Druh: Vyhnanec
Vznik: Kousnutí
Rasa: Upír
Schopnosti: Telekineze, neuvěřitelná rychlost
Stav: Neaktivní

  • V Z H L E D
Alice je poměrně malá. Měří pouhých 167 cm. Její postava je štíhlá a bez svalů, svaly se jí rýsují jenom na nohách. Když se zaměříte na její vlasy, které mají tmavě hnědou barvu všimnete si, že nejsou rovnoměrně zastřižené. Bývají nejčastěji upravené, tak jako na fotce, těžko se to popisuje. Prostě jako dva culíčky po stranách, ale bez gumiček/sponek, které by ty vlasy drželi. Nebo její druhý typický účes jsou učesané vlasy bez sponek, prostě volně rozpuštěné. Oči se jí občas změní s tmavě hnědé na žluté. Její typická barva očí je tedy tmavě hnědé. Již zmíněné žluté barvy oči získají, když je Alice rozzlobená nebo nervózní. Obličej má oválný tvar. Nos je trochu do špičky a rty mají světle růžovou barvu. Moc se nelíčí. Nejčastěji si nanese jenom rtěnku a řasenku. Nenosí žádné ozdoby stále. Každý den to může být něco jiného. Jednou dlouhý náhrdelník, po druhé zase upnutý náhrdelník, pak zase prsten, prostě pořád něco jiného. Nejčastěji nosí bílou nebo černou barvu. Její oblečení je různé. Do oblečení často vkládá své vlastní pocity. Jednou ji uvidíte v košili a riflích, po druhé v šatech a potřetí zase v bundě a sukni. Na své nohy si obuje například kozačky nebo lodičky či něco podobného. Nenosí zásadně danou obuv. Má tetování..Ano, doopravdy má..Na prvém rameni má vytetovaného motýla.
  • P O V A H A
Alice je od přírody milá a přátelská. Má ráda skoro každou osobu. Mezi její kladně vlastnosti patří kromě přátelskosti i odvaha, starostlivost a hrozná usměvavost. I když má ráda skoro všechny, dokáže vyvinout i velikou zlost. Mezi její záporné vlastnosti patří zbrklost, unáhlenost a šílenost. Tato osoba je vélmi praštěná. Většina lidí, kteří ji znají to o ní říkají.Hrozně ráda všechny akce organizuje, hrozně jí to baví. Nikdy nebrečí. Nikdy! Nikdy nebrečela a nikdy ani nebude. To je na ní divné. Jí před očima umře někdo blízký a ona neuroní ani slzičku. Je možné, že brečí pak někde v koutě, ale prostě jí nikdo nikdy neviděl brečet. Smutek často dusí v sobě. Mezi její záliby patří vaření, běh a četba. Ve vaření moc dobrá není, ale jí to nevadí, hlavně že jí to baví. Běh nejen ten. Dále i všechny možné sporty a především bojové umění a gymnastika. A četba, co k tomu říct. Nic..prostě hrozně ráda čte a má v pokoji velikou knihovnu. Je vegetariánka. Nepije lidskou ani ničí jinou krev. Jenom zvířecí. Občas je to velmi těžké vydržet, ale vždy se dokáže ovládnout. Nesnáší vlkodlaky, ale zase hned když je vidí, tak se jim nevrhá po krku.
  • H I S T O R I E
Alice se narodila do normální rodiny doktora a právničky. Její datum připadlo na 25.7. v 1:57 v noci. Otec se jmenoval Ted a matka Gabriella. Alice byla jedináček. Otec pracoval jako doktor a matka jako soudkyně. Takže její život byl průměrný. Když jí bylo šest let nastoupila na základku. Každý ročník prošla s vyznamenáním. V deseti letech začala chodit do karate a juda. Byla v tom velmi dobrá. Avšak v jedenácti jí zahynuli oba rodiče při havárii. Hrozná tragédie, která se nikdy nevyřešila. A Alice musela žít s tetou Xénií. V patnácti nastoupila na střední, kde byla postrach. Často se s někým rvala, ale jen proto, že se bránila nebo bránila své přátele. Jinak jí střední šla, prošla velmi dobře a pak nastala vysoká. Alice se chtěla stát veterinářkou a měla k tomu dobře našlápnuté. Jenže pak nastal dva a dvacátý věk, kdy se to všechno zvrtlo. Jednou šla Alice z párty domů a narazila na jednoho chlápka. Nevěděla, že je to upír. Ten se na ni vrhl v jedné uličce a jednoduše řečeno proměnil. Když se probrala už jako nově zrozený upír měla hroznou žízeň. Ale doopravdy velkou. Neohrabaně se potloukala městem a vyhýbala se lidem a pak se nějak dostala do lesa, kde uviděla jelena. Automaticky se po něm vrhla a napila se jeho krve. Zjistila co se z ní stalo, ale nechtěla si to připustit. Když se s tím teda smířila praštila se školou, rozloučila se s tetou a odešla do světa. O pár let později se přidala do klanu Brujah. To se její podstata změnila a byla opravdová rebelka, která se delší dobu živila lidskou krví. Avšak z důvodu, který už si Alice nepamatuje ji vyhostili z klanu. To si pak tato slečna uvědomovala co dělal..že pila lidskou krev a zapřísáhla se, že se lidské krve nikdy nenapije. Ze začátku se její slib špatně plnil, ale postupem času to dokázala. A tak cestovala dál a získávala své schopnosti. Až najednou narazila na Winnipeg, kde se rozhodla na chvíli zůstat a kdo ví, třeba poznat i nějakou tu lásku.

  • G A L L E R Y

Vlkodlak // Hannah Lunna Herin

18. května 2014 v 13:25 | Admin - Destiny |  Záznamy

Věk: 134/22 let
Druh: Úplný
Vznik: Kousnutí
Rasa: Vlkodlak
Schopnosti: Neuvěřitelná rychlost, živel země
Stav: Neaktivní

  • V Z H L E D
Hannah není jedna z nejvyšších, ale ani z nejmenších..Jednoduše řečeno zlatý střed. Váha je k její výšce optimální. Postava je jinak štíhlá, vysportovaná a celkově docela krásná. Kulatý obličej lemují blonďaté, rovné vlasy dlouhé asi po ramena. Když si vlasy umyje a nevysuší má je trochu navlněné. Na svět se dívá jasně modrýma očima, kolem nich se táhnou černé řasy a nad nimi se klene hnědo-světločerné obočí. Nos má úzký, rovný a trochu do špičky. A nakonec rty..Ty jsou světle růžové barvy. Rty se často zvlní do upřímného úsměvu nebo nasadí neutrální výraz. Nemá jasně daný styl oblečení. Každý den nosí něco jiného. Ale přesto pár kousků hadrů jak ona to nazývá má nejraději. Je to tílko a rifle. To je její nejčastější oblečení, ale nepohrdne ani obyčejným tričkům, legínám, kraťasům nebo mikinám či bundám. Nebojí ukazovat části svého těla, náhodou svoji postavu má ráda. Boty jsou nejčastěji pevné..Tenisky, kozačky to je její, ale nevadí jí ani žabky a boty na podpatcích. Nemaluje se zrovna moc, leda tak řasenku a konec zvonec, ale když jde někam, kde bude hodní lidí nezaváhá a dá si třeba i stíny. Chodí ozbrojená..Nepotřebujete vědět čím, to je její věc. Když je přeměněná má krásně bílou srst a na dotek hebkou. Čumák a oči jsou černé jako uhel. Když je v podobě vlka chodí velmi tiše a celkově se pohybuje neslyšně.
  • P O V A H A
Tato slečna je celkově milá a zdá se i velmi křehká a nevinná, ale ty poslední dvě věci se k ní vůbec nehodí. Uvnitř sebe je ďábel, ale takovým dobrým způsobem. Jen tak jí nenaštvete a pokud jo, tak se mění na vlka. To je její zvyk. Ale pokud je na veřejnosti tak od přeměny radši opustí. Křehká je jen na pohled a nevinná..pche..to těžko. Nesnáší upíry, ale hnedka je nezabíjí. Spíše je v jejich přítomnosti velmi obezřetná. Je nevypočítavá. Nikdo neví co udělá jako další krok. Její kladné vlastnosti jsou ochota, odvaha, obětavost, přátelskost a starostlivost. Kdyby měla zachránit někoho, kdo je jí blízký obětovala by i svůj život. Přátelská není jen tak k někomu. Mezi její špatně vlastnosti patří pomstychtivost a to asi všechno. Když někdo ublíží někomu jí blízkému, tak to něco či někoho najde a ublíží mu. Má mnoho způsobů jak ublížit. Nerada zabíjí, ale párkrát v životě se k tomu uchýlila. Mezi její záliby patří lov, příroda a všechno s ní spjato, knihy a to asi všechno. Moc zálib nemá a ani mít asi nebude. Loví cokoliv na co je schopná. Nepřeceňuje se, ale když na něco nemá nechá toho, ale jen v případě lovu. Knihy, ano to je její veliká vášeň. V pokoji má mnoho knih.
  • H I S T O R I E
Byly tři hodiny ráno, když se na svět dostalo malé děťátko jménem Hannah Lenna Herin. Druhé jméno má po babičce, který zemřela v den jejího narození. Hannah se narodila zde ve Winnipegu, kde také vyrůstala. Její rodiče byly obyčejní lidé a jmenovali se Gina a Derec. Hannah byla jedináček. Jejich rodina byla chudá, jedna z nejchudších rodin tu ve Winnipegu. Ale jí to nevadilo, ráda pomohla rodičům jak jen mohla. V šesti letech šla na základku, kde se jí dařilo. Byla velmi chytré děvče a většina jejích spolužáků jí považovala za šprtku. V šestém ročníku poznala jednu dívku jménem Rikka. Stali se z nich nejlepší kamarádky na život a na smrt. Jednoduše nerozlučná dvojice. Rikka byla zdatná v bojových uměních a gymnastice. Hannah toužila potom se to naučit a tak se Rikka stala její lektorkou. Společně dostudovali základku a šli na střední, kde se stalo něco nevídaného. Hannah a Rikky se rozdělili. Ošklivě se pohádali a přestali se spolu bavit. Na střední se jí dařilo, asi tak moc jako na základce. A pak nastala vysoká a roky, kdy bylo Hannah dva a dvacet let. Jednou si šla zaběhat do lesa, bylo šero, ale přesto si šla zaběhat a zrovna do lesa. To se jí stalo osudným, ale né smrtelným. Když běžela najednou jí cosi pokousalo, moc si z toho nepamatuje. Jenom vzpomíná jak cítila ukrutnou bolest..Pak má menší černou díru. Následně si vzpomíná na to, když zjistila co se z ní stalo a pak udělal něco čeho do smrti litovala. Zabila svou matku a od otce utekla. Hodně dlouho žila v lesích, ale pak se odhodlala jít zase do společnosti. Tak takto žila do teď a teď má v plánu vstoupit do smečky.

  • G A L L E R Y

Vlkodlak // Fenora Ursumalis

10. května 2014 v 21:36 | Admin - Destiny |  Záznamy

Věk: 151/19 let
Druh: Úplný
Vznik: Narození
Rasa: Vlkodlak
Schopnosti: Možnost přeměny ve zvíře, rozpoznat pocity druhých

  • V Z H L E D
Postavou je vysoká a štíhlá, zato má poměrně veliká chodidla. Na hlavě má dlouhé, hnědo-černé a vlnivé vlasy, má oříškové oči, malý nos trošku ohnutý nahoru, na tváři pár pih a světle růžové rty. Za levým uchem má mateřské znamínko a na levém hřbetě ruky má menší jizvu. Na pravé ruce má ještě tetování vlka (viz galerie). Nehty má vždy a pouze nalakované na fialovo, ale pokud potřebuje trochu změnu tak je dá modro-fialový. Nejčastěji jí potkáte ve veselém tričku (meme, nyan cat či jiné legrácky) a v džínách. V létě nosí ráda žluté nebo růžové tričko s minišortkami. V zimě si ráda zase bere kabát nebo bundu, který má na sobě umělý kožich a dříny. Nemá ráda květinové oblečení a slaměné klobouky. Jinak zpět k botám, má radši tmavších barev a ne moc nosí lodičky, spíše tenisky, kozačky, sandále.
  • P O V A H A
Je to taková vyvážená povaha. Když je teda hodná, snaží se být s každým spřátelená a dobře s ním vycházet. Chová se jako andílek ale občas když je nuda se snaží ostatní rozesmát. Když je ale zlá, snaží se svým nepřátelům co nejvíce znepříjemnit život a pronásleduje je, je arogantní a nafoukaná mrcha a když jde do tuhého tak i klidně někomu vlepit. Spíše ale má tu svojí milou povahu. Ráda fotí a maluje si fantasy monstra či anime, nebo jezdí na koni (což jen málokdy) nebo se prohází lesem. Nerada se ale učí, připadá jí to nudné a k ničemu, taky se nerada maluje a nerada dělá takové ty holčičiny. Povídá si spíše s klukama, ne že by je balila ale jen se cítí mezi nima líp. A když má možnost, surfuje na počítači a je na sociálních sítí nebo jen se kouká na obrázky.
  • H I S T O R I E
Narodila se v mále vesničce Ekerso. A nenarodila se sama, měla taky sestru Amandu a bratry Patricka a Jacka. Ze začátku nevěděla, že je vlkodlak. Užívala si svoje dětství jako normální člověk. Nejradši měla prázdniny, kdy pomáhala mámě s pečením nebo jezdila na koni se se sourozenci vykoupat. Pak ale to přišlo. Fenoře bylo 9 let a byly zrovna prázdniny. Rodiče nám řekli, že jedou navštívit známé. Hned jak odešli z domu a zaklapli dveře, šli jsme si hrát. Když jsme vykoukli z okna, viděli jsme že už je tma a auto rodičů je zaparkováno před domem. Ale to není možné, vždyť odjeli! A nebo... začali jsme se o tom dohadovat a uslyšeli jsme vytí z lesa. Vzali jsme si kabátky a rozhodli se, že půjdeme hledat rodiče. Vyšli jsme do lesa a rozdělili se. Po hodince jsme se potkali, ale chyběl Jack. A tak jsme ho hledali, ale marně. Vrátili jsme se domů a tam na nás čekali rodiče, kteří nevypadali v pořádku. Museli jsme jim vše vysvětlit a oni se zarazili. Vysvětlili nám, kdo opravdu jsme a že Jacka už nikdy neuvidíme. Zabili ho upíři. Rodiče už nás pak vždycky brali sebou a učili nás lovu a boji. Byla to docela legrace vypadat jako vlče. Po několika letech jsme musel opustit rodinu a hledat nové místo, kde ale musí žít aspoň jedna nadpřirozená bytost. Já jsem se ocitla ve Winnipegu, a zkusím to tady.

  • G A L L E R Y

Vlkodlak // William Wester

10. května 2014 v 21:18 | Admin - Destiny |  Záznamy

Věk: 19 let
Druh: Úplný
Vznik: Narození
Rasa: Vlkodlak
Schopnosti: Neuvěřitelná síla, neuvěřitelná rychlost

  • V Z H L E D
Jeho výška se šplhá něco málo pod 180 centimetrů, takže v davu se určitě neztratí . Váha je přiměřena výšce - není ani příliš hubený, ale nikdo mu zároveň nemůže říkat cvaldo. Postava značí, že se stará o to, aby neupadl na zem, když vítr zafouká o něco silněji. Je celkem vysvalený, no ne zas v nějak extra kulturistických měřítkách. Pleť má lehce opálenou. Dál se na oválnějším obličeji pyšní hnědá kštice, která bývá obyčejně neupravená a rozcuchaná do všech možných i nemožných stran. Sice se sem tam stává, že se po všech těch letech setká s hřebenem, ale těžko říct, zda se hřeben neoprašuje jen jednou za rok. Pod hustším obočím vykukují na svět dvě zelené oči, mezi kterými čenichá průměrně velký nos. Plné růžové rty bývají nejčastěji v různých úšklebcích, nebo úsměvu. Jeho úsměv už jen dokresluje velice lehce snědou pleť. Co se oblečení týče, je mu kompletně putna. Moc si na moderní hadry nepotrpí. Jeho oblečení se nejčastěji skládá z obyčejných triček, mikin a košil. Kalhoty nosí volnější - moc nelahodí těsným oděvům. Za teplejších dnů si obleče spíš něco kratšího, takže tříčtvrťáky, nebo nějaké kraťasy. I v zimě chodí spíš na lehko. Nemá totiž rád těžký kabáty, nebo nedej bože čepice. A ohledně obuvi - tenisky, botasky, nebo cokoliv podobné. Je celkem těžký ho zahlídnout ve formálním oblečení. Příjde si v něm jak v kleci - moc stísněně, omezený pohyb. Doplňky se u něj taky najdou málokdy.
  • P O V A H A
Dal by se dobře přirovnat k mladému štěněti. Zvědavé štěně vleze i tam, kam nemá, udělá víc, než by bylo třeba a elán s divokostí rozhodně nepostrádá. Nicméně jsou i dny, kdy je natolik líné, že se půlku dne nezvedne z vyhřátého pelechu a nepozvedne ani tlapku. Asi takovej tak nějak v kostce je. Má tendenci vzhlížet ke starším, mnohem zkušenějším psům, aby tak lépe pochytil určité věci a snad se i něčemu užitečnému přiučil. Sám totiž bez pomoci moc věcí nepochopí, všemohoucí mu hold dost ubral v myslivně, takže to moc chytrý tvor není. Až tedy na určité obory. Asi každý má nějakou specializaci, ve které se vyzná a v ostatních je kompletní lama. A jeho specializace souvisí se zručností, popřípadě pracovitostí. Má možná ubráno v hlavě, ale přidáno v těle. Nerad se zapojuje do velkých konfliktů, i když je mnohdy nevědomky vyvolává. Samozřejmě se docela rád sem tam popere, aby ze sebe dostal přebytečnou energii, ale to neni nic, co by stálo za řeč, poněvadž rvačka spojená s konfliktem a jakýmsi zvláštním druhem hry jsou dvě naprosto odlišné věci. Pokouší se s každým vyjít, tak se chová přiměřeně chování toho druhého. Není milej na někoho, kdo si to svých chováním nezasluhuje. S takovými lidmi neprohodí víc, než pozdrav, aby se zbytečně nerozčílil, neznechutil, nebo jinak nerozohnil. To by totiž končilo jenom zbytečným dohadováním. Dokáže bejt i zodpovědnej, jestliže si to situace nezbytně vyžaduje a jde o něco důležitého. Bohužel - jeho zodpovědnost mívá taky určité díry. Je naprosto jasné, že se má co učit.
  • H I S T O R I E
Narodil se na Nový rok v Idahu. Oba jeho rodiče byli vlkodlaci, tudíž je naprosto jasné, že jejich syn není nic jiného. Nicméně než se vůbec neučil chodit, jeho rodičům došlo, že bude lepší, když budou dítě vychovávat v přítomnosti jim podobných bytostí, či dokonce mezi stejnými bytostmi, jakými jsou i oni. Rozhodli se, že opustí Idaho a odcestují do Winnipegu. Do města o kterém toho už sakra dost slyšeli. Bylo jim jasné, že tam nejsou jenom přátelská stvoření, ale dost možná to nedělali jen kvůli jejich synovi, ale i kvůli sobě. Will postupem času pochopitelně vyrůstal. Žádné extra záživné dětství - naopak. Podstupoval to, co každé jiné dítě… tedy až na fakt, že se před ním rodiče měnili v kolosální vlky. Logicky před ním rodiče nic netajili, věděl, že přeměna ho dřív či později potká taky - a popravdě se na něj celý třásl. Každý úplněk na to čekal. Když mu bylo tak třináct let, rodiče přijala jedna z místních smeček, tím pádem byl s rodinou zařazen i on. Dobře, dost možná měli jeden z nejhorších postů, který může ve smečce být, ale aspoň vyrůstal mezi svými, což je celkem důležitý, no ne? I když.. naprosto přirozeně ho každý ignoroval. Našlo se ale i pár dobrodinců, kteří byli ochotní vyrůstajícímu štěněti poradit, případně usměrnit jeho energii na užitečnější věci. Takových si cení dodnes. Vypěstoval si tak určitou zálibu v učení se z konání jiných. V šestnácti - přesně dva roky po jeho první přeměně se dozvěděl, že jeho rodiče padli za oběť honu několika upírů. Prvně si myslel, že je to jeden z drsnějších vtipů ze strany těch výše postavených, ale nadhled mu z tváře zmizl hodně rychle. Nikoho nemůže překvapit, že ztrátu náležitě oplakal (prakticky tiše oplakává i teď). Do doby, než ztratil rodiče se od upírů jen držel dál, extra jejich přítomnost neřešil, ale potom si vypěstoval skutečný odpor k jejich bytí, jako takovému. Zbyli mu už jenom členové smečky, tak s nimi drží, ať se děje co chce.

Vlkodlak // Angela Souly

10. května 2014 v 21:06 | Admin - Destiny |  Záznamy

Věk: 283 let
Druh: Úplný
Vznik: Narození
Rasa: Vlkodlak
Schopnosti: Teleportace, možnost přeměny na zvíře

  • V Z H L E D
Zelenooké dievča s tmavšími hnedými vlasmi. Obočie trošku vyššie ako sa v jej rodine patrí. Na sebe máva najčastejšie bledé tielka a krátke sivé nohavice. No jej obľúbené oblečenie je dlhší sveter po vrch kolien a svetlozelené rifle. Nosí svoj prsteň po matke,je na ňom malí nápis-Vždy s tebou. Prsteň sa pohyboval v celej histórií jej rodiny. Spolu s tým nosí asi štyri náramky,každý od otca alebo matky. Má menšie tetovanie na pravej nohe,v tvare mesiaca a hviezd. Má jazvu na ľavej ruke pri pleci,z bitky keď bola mladšia. V zime nosí tmavo-fialový šál a hnedkastý kabát. Najčastejšie má vlasy rozpustené,priamo do vetra ale niekedy ju zatne inšpirácia a spraví si iný účes. Nikdy by si nedala na seba niečo krikľavé alebo lesklé,nie je to jej štýl. Ona je taký domáci štýl.
  • P O V A H A
Celkovo spoločenská,prípadne priateľská. No výbušná,občas dosť agresívna,tvrdohlavá a mnohé ďalšie toho typu. Taktiež je to záchranársky typ,z časti. Rada pomáha,no iba osobám ktorým môže veriť. A v tom je podozrievavá. Snaží sa svoju povahu držať na uzde ale niekedy proste vybehne. Stáva sa že niekedy proste neprehovorí aj celí deň. No to iba výnimočne. Miluje noc. Hviezdy,mesiac to je proste jej. No spln znáša no nemá ho práve v láske. To že je vlkodlak ťažko v detstve znášala no teraz je s tým zmierená,že sa tak narodila. Je osoba ktorá proste povie svoj názor. Taktiež v nej prebýva odvaha. Málo kedy je v strese,nervózna či v strachu. Je naozaj ťažké ju vyľakať. Ak sa to niekomu podarí nedopadne dobre. Bojuje obratne no niekedy spraví chybný krok a musí z toho vyliezť. Ťažko prijíma pomoc,najradšej by bojovala sama. Nevie či z ochrany alebo z toho aby si niečo dokázala, že aj ona vie bojovať.
  • H I S T O R I E
Narodila sa celkom milej žene, ktorá ju nadovšetko milovala. Rovnako ako jej otec. Nevie presný rok ale pamätá si dátum. 15.Marca. Žili v pokojnej dedinke na severe,menom Swall. Žili na kraji takže sa starali o seba. To sa im zapáčilo. Otec chodil na lovi a ona s jej matkou pracovali v záhrade alebo šili. No každý večer si všetci traja sadli na verandu a pozorovali nočnú oblohu. Vdýchavali čerstvý vzduch a vôňu rodiny. Sledovali hviezdy. Pár krát sa im zadarilo uvidieť padajúcu hviezdu a niečo si želať. V tedy to vyzeralo dokonalo. Dni plynuli,zmenili sa na roky. No jedného dňa sa niečo udialo. Na dvere šesť krát niekto zabúchal. Bolo tam mnoho ľudí. Ona neovládla svoju zvedavosť a pozrela sa z okna. Pred ich dverami stála snáď celá dedina. Ona sa skrčila a pozrela na matku. Vyveďte tú vlkodlačicu! Slová sa ozývali celím domom. Ona ešte nevedela čo sa deje. Jej detský mozog to ešte nespracoval. Matka jej zavelila aby išla do svojej izby a zamkla sa. Nech neotvára dvere! Aj ak by hocičo počula nech neotvára dvere. Ešte pred tým ako odišla jej matka do rúk položila prsteň. Opatruj ho. Počúvla svoju mamu. Vošla do svojej izby a zamkla sa. Do rúk zobrala svojho zajačika a pevne ho držala. Ozval sa veľký hluk a ženské jačanie. Vyhŕkli jej do očí slzy. Na dvere začali mlátiť dedinčania. Zhrozila sa. Ako unikne?! Otvorila okno a spadla na tvrdú zem. Opodiaľ ležalo telo. Pomaly sa k nemu prikradla a zistila že je to jej otec. Začala nad ním plakať. On vyslovil len dve slová. Si vlkodlak. Ozývalo sa to celím jej vnútrom. Začula dupot nôh. Rozbehla sa do lesa. Ešte sa otočila,chcela vedieť čo sa deje. No jej dom už bol v plameňoch. Chcela zostať,plakať a pomstiť sa no musela uniknúť. Bežala asi tri dni kým sa dostala do ďalšej dedinky. Tam stretla ženu ktorá ju prijala za svoju dcéru. Vyzerala prívetivo.
Po roku u ženy sa jej žilo celkom dobre. Snažila sa zabudnúť na svoju rodinu. Uprostred noci sa budila na nočné mori. Žena vždy prišla a upokojila ju. Cez deň to však bolo horšie. Každý sa s ňou nerozprával a ignoroval ju. Ona nevedela prečo no raz sa to dozvedela. Pretože si vlkodlak! zakričal jeden z chlapcov. Ona zostala zamrznutá stáť. Začala ju hrýzť jedna, nie vlastne dve myšlienky. Kedy si po ňu prídu, a ako sa to dozvedeli. No ani na jednu nechcela vedieť odpoveď. Bolelo ju to. Nechcela žene ublížiť. Chcela odísť no žena jej povedala že jej nikto neublíži. Už len pre to že bola jediná doktorka v dedine.Ona to pochopila a zostala. Až pokým žena neumrela. Musela ísť ďalej, nechcela riskovať to čo sa stalo jej rodičom. Najprv stávala na kopci a hnusila sa sama sebe. Nezabránila toľkej smrti. A že pri ľuďoch necítila nič.Iba tak smútok a niekde dole v srdci pomstu. No po čase už sa s tým zmierila a išla ďalej. Prešla snáď všetky lesy ktoré poznala aj ktoré nepoznala až sa dostala pred tabuľku s upozornením. Na chvíľu zastala a premýšľala. Čo horšie sa jej môže stať? Pomyslela si a rozhodnuto sa vydala po lesnej čistine do neznámeho miesta.

Canadian newspapers

10. května 2014 v 0:47 | Admin - Destiny |  Newspaper

Ve Winnipegu se už nějakou dobu vydávají kanadské noviny o nichž málo kdo ví, jelikož nebyli dosud široké veřejnosti přístupné.
Dnes jsou veřejné a tak můžete tyto noviny také číst, a nebo také do nich něco napsat. Vaše zprávy, které se udály, nebo teprve se budou dít, či máte inzerát, hledáte něco apod. sem s tím, tyto noviny nejsou jen o Winnipegu ale i o vás, můžete sem napsat nějakou vtipnou příhodu ze hry, kde jste byli atd. Cokoliv:)

Pište vše na email: Rpg-Night@centrum.cz. Budeme rádi, když nám někdo přispěje.

Smečka - SangLunar

9. května 2014 v 22:37 | Admin |  Ostatní

Jak je již nějaký ten den známo, bylo nalezeno nedaleko města vlkodlačí doupě. Nenápadný starý viktoriánský dům, který má pod sebou spletité podzemní chodby, vedoucí i do lesa. Tvoří se zde smečka, která vznikla zde v Aramoru, již před dlouhými lety. Sjednotila se znovu během několika dnů a dnes nabírá síly na upíry, jež tu je požehnaně. Více o sídle najdete v článku "Vlkodlačí doupě".