Upír // Theore

5. března 2014 v 11:21 | Admin - Destiny |  Záznamy

Theore

(Noční hlídač)




Věk: Ona sama má se svým věkem problémy. Ví, kdy se narodila, ale nezná pořádně současný kalendář, ani letopočty. Ale rozhodně už to bude něco přes 2000 let. Přesto si zachovává mládí a krásu devatenáctileté.
Rasa: Starý upír
Schopnosti: Rozpoznat pocity druhých, živel země

Popis: Theore vypadá na dnešní dobu vážně neobvykle. Je krásná, ale není to normální, lidská krása. Nevypadá jako lidé dnešní doby. Spíš naopak. Jako by její vzhled nesl kousek minulosti, která je nám teď již vzdálená a nedosažitelná, kterou připomínají už jen trosky kdysi velkolepých měst.
Ona sama má dlouhé, tmavohnědé vlasy, které se jí jemně vlní a dosahují jí asi do půli zad, ale nenosí je moc často rozpuštěné. Většinou je má spletené ve složitý drdol. Oči má černočerné, jako nejhlubší noc a leckoho by mohlo při pohledu na ní napadnout, že ony byly důvodem, proč jí tak pojmenovali - Noční hlídač. Kůži má bílou, ale nepůsobí to nezdravě, naopak. Jako kdyby to k ní patřilo, jako kdyby ani nemohla vypadat jinak. Působí možná až trochu neživým dojmem. Kdyby dlouho stála bez hnutí, nepochybně ve vás zanechá dojem, že ani nedýchá, že je jen mramorovou sochou, precizně vyvedenou do nejmenšího detailu nějakým slavným antickým sochařem. A ten dojem ještě umocňuje její oblečení - vždy nosí bělostnou tógu, která je bravurně poskládaná způsobem, kterým by ji v dnešní době asi jen tak někdo poskládat nedokázal, a působí velmi čistě, i když ji Theore nosí už dvě tisíciletí. Na nohou nosí starořecké sandálky, nebo chodí za teplého počasí bosa.
Celý tento éterický zjev ale narušuje velmi ošklivé zranění na levé ruce. Tu má až po loket zničenou, kdysi poleptanou, nejspíš od svěcené vody. Nejzřetelnější je to na malíčku, který štíhlý, bílý prst, kterým býval, připomíná jen s velkou dávkou fantazie.
Mluví velmi neobvyklou, zastaralou angličtinou a ještě k tomu se silným přízvukem, takže jí jde špatně rozumět, ale přesto není tak těžké si s ní popovídat, protože se za ta tisíciletí naučila úžasně gestikulovat rukama.

Povaha: Její povaha je dost nepřizpůsobivá. I když doba starověkého Řecka už dávno pominula, její domov je stále tam a stále se k němu ve vzpomínkách obrací. Skálopevně věří v řecké bohy, a kdo by se jí snažil její víru vymluvit, stane se okamžitě jejím nepřítelem. Naopak nesnáší křesťanství, protože lidi přivedli na špatnou víru a na její bohy se zapomnělo. Navíc křesťané zabili spoustu jejích přátel a to jim jen tak nezapomene.
Právě díky řeckým bohům a době, ve které vyrůstala, je její pohled na svět velice zvláštní. Ona nevnímá bytosti jako něco nelidského, ale jako posly bohů. Nebo lidi obdarované bohy.
Její vnímání času je velmi špatné. Nikdy si není jistá, jestli prospala hodiny, dny, nebo třeba náhodou roky. Nezná nynější "před naším letopočtem" ani "před Kristem". Dokáže velice rychle zapomenout a vzpomene si třeba až za půl století.
I přes tyto neduhy dokáže být přátelská, i když je většinu času tichá a moc nekomunikuje. Nejraději má samotu, nebo ještě líp - když je přítomný jen les a lesní zvěř. Ale pozor! Dokáže být i chladná jako tvář luny.
Nic nemiluje tolik jako pořádný, zdařilý lov. Sama se nazývá Artemidinou lovkyní a ve střelbě z luku je více než dobrá. Jen považte, měla dva tisíce let na trénování. Jinak ve volném čase hraje na lyru nebo na diadulos, na oba dva nástroje velmi zdařile.
Ani jí nemusíte moc znát, abyste poznali, že se k smrti bojí moderní techniky. Nechápe jí a vše jsou to pro ní nelidské příšery. Při setkání třeba s autem nebo jiným dopravním prostředkem křičí a utíká.

Historie: Jak už jsem možná zmínila výš, Theore se narodila v starověkém Řecku. Oba její rodiče byli upíři, takže nebylo takovým překvapením, když i ona po pár dnech dorostla v silného, dospělého upíra. Měla starší sestru, Solice. Její jméno znamenalo "vystavená slunci". Bohužel právě tak se stalo - jednoho dne se zdržela na lovu a nestihla se ukrýt před svítáním. Theore pro ní dlouho truchlila, ale na bohyni Artemis přesto nezanevřela, přesně naopak. Stala se jednou z Artemidiných lovkyň a zapřisáhla se věčnému panenství. Naučila se střílet z luku s nevídanou grácií a lehkostí a brzy byla schopná se vyrovnat svým uměním leckterému muži.
Když se konec starověkého Řecka i Říše Římské přiblížil, utekla se svými rodiči i několika dalšími upíry z města a schovala se do jeskyně hluboko v horách, daleko od Řecka. Tam přežívali dlouho a opouštěli ji jen zřídkakdy, hlavně, když už nebyli schopni ovládat svůj hlad. Chyběly jí lesy, bylo to, jako by s nimi odešel i kus jí, ale držela se statečně. Jenomže jednou je nějaký kněz potkal, když se krmili.
Ještě dnes, po dvou tisíci letech nad tím Theore přemýšlí. Nejspíš o nich věděli a jen čekali na vhodný okamžik, neboť si jinak nedovede odůvodnit, proč by kněz chodil na procházku do lesa s takovým množstvím svěcené vody. Ale ať už to byla náhoda nebo ne, měla tragické následky. Její přátelé i rodina zemřeli a ona si odnesla ošklivě poleptanou kůži na levé ruce. Ten den poprvé zabila člověka. Bylo to jediné možné řešení a zároveň pomsta za padlé druhy. Zároveň ji tento den řekl, že je pod ochranou bohů, neboť byla jediná, kdo přežil.
Teď najednou cítila prázdnotu, jakou naposledy po smrti své sestry. S Řeckem už jí nic nepojilo a navíc bylo plné lidí, kteří jí usilovali o život. Musela pryč, někam, kde ji nikdo nebude znát a kde ji nikdo nenajde, ani kdyby se o to snažil. V převleku se toulala po městech a hledala místo, které by jí poskytlo bezpečí a samotu. A potom se doslechla o plavbě do Ameriky. To byla její příležitost. Bez váhání a jediné výčitky svědomí opustila kontinent, který jí byl domovem.
I v Americe žila daleko od lidí, moc s nimi nemluvila, protože neznala jejich zvyky a nebyla si jistá, jestli je znát chce. Přesto se snažila odposlouchat jejich řeč a po několika staletích se jí to alespoň částečně podařilo. Hodně cestovala po celém kontinentě, ale přesto se nevědomě často vydávala k moři a často přemýšlela o domově. Přesto cítila, že tady, v lidmi nedotčené přírodě je bezpečněji. Ale potom už i ta začala mizet a ona se chtěla vrátit. Jenomže si až moc bolestně uvědomila, že to už nebude zem, ve které se narodila a kterou milovala. Bála se, co uvidí, až dorazí domů a tak setrvávala dál tady.
Jednoho dne byla zase na lovu, někde v okolí Phoenixu. Ale stihl jí osud podobný osudu její sestry. Ztratila se a nohy jí donesli do uliček města, ze kterých nemohla najít cestu ven. A pomalu se začalo rozednívat. Živě si tu chvíli pamatuje. Tehdy se modlila ke všem bohům, už se bála, že bude následovat sestru do Hádovi říše, ale potom potkala člověka, který ji poskytl přístřeší. Byl to muž, celkem pohledný, s mladou, krásnou ženou a třemi dětmi, z nichž nejstaršímu, Alyss, bylo pět let. Jenomže jeho žena byla nemocná a nikdo nevěděl, co s ní je. Léky nezabíraly a její stav se stále zhoršoval. Theore jim za jejich záchranu života slíbila najít bylinu, kterou kdysi znala a která dokázala přivést už spoustu lidí k životu. Jenomže se projeví její špatné vnímání času, a když se s bylinou vrátí, zjistí, že byla pryč půl století a nejenom, že zemřela ta žena, zemřel i její muž. Má velké výčitky svědomí a tak se rozhodne najít Alyss, nejstarší z jejich dětí, která zatím dospěla, a napravit, co zkazila. Po pár nepříjemných rozhovorech zjistí, že se odstěhovala k prarodičům do města Winnipeg a tak se tam (pěšky) také vydá.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama