Hybrid // Viorica Dalca

21. srpna 2013 v 0:59 | Admin |  Záznamy

Viorica Dalca



Věk: 134 let
Rasa: Hybrid
Schopnosti:
Žádné
Přeměna: Nedokonalý kříženec

Popis: Viorica je velice vysoké postavy, 177cm pouhých 58kg. Na svoji dobu byla opravdu vysoká. A o kolik byla vyšší, o to štíhlejší. Když ve své době nosila korzety, dal se její pas obejmout prsty obou rukou. Její rysy jsou velice symetrické, nechává si husté, charismaticku natočené obočí. Zvláštní, elegantní, modré oči odděluje ostře tvarovaný a dlouhý nos pod kterým jsou sladké rty, jenž každého dozajista zaujmou a lákají. A veškerý tento půvab sedí na dlouhé, elegantní šíji. Obléká se převážně do černých oděvů. Ať už divokých či elegantních. Díky tomu všemu budí dojem až éterické bytosti. Ale ve skutečnosti je z masa a kostí jako každý ... druhý.

Povaha: Už odmala byla velice emancipovaná a protože je touto bytostí od narození, naučila se se svým darem žít. Ano - obě poloviny bere jako svůj dar. Není ufňukaná a nesnáší ufňukané bytosti. Obvykle nepropadá depresím, spíše melancholii či euforii. Obykle je tiché a nemluví, pakliže to není opravdu nutné. Ale pokud jí je někdo sympatický, dokáže být i relativně hovorná. Bývá zvědavá, i když se to snaží skrýt svým charismatem a nedobytností. Často si hlídá záda a někdy bývá až paranoidní. Protože ať je v jakékoliv podobě, snaží se jí ulovit. Pokud tedy zrovna neloví ona. Obvykle si snaží zachovat si neutrální postoj a mít nadhled a přehled. Ráda se srdečně směje, nějradši škodolibě, ale často nemá ke smíchu důvod. V boji spíše myslí, než aby bezhlavě útočila. Preferuje strategii před rejdy. Zbožňuje lov, ale i divoké projížďky na koni, hony a jiné zábavy, které byly dříve spíše zábavou mužů. Když loví, nemá slitování.

Historie: Narodila se roku 1879 v Rumunsku, Sibiu. Matka upír, otec vlkodlak. Je plodem násilného činu, znásilnění. Její matka Dorina si chtěla nechat Vioricu vzít, ale rodina jí to zakázala, a tak čím více uvnitř ní rostla, tím více její matka šílela a když poprvé křičela na svět, ozýval se do jejího pláče šílený smích. Odmítli Vioricu pokřtít. A už jen tímto gestem ji dostali na okraj společnosti. Ona rodina byla sice na rumunské poměry bohatá. Ale z lidského hlediska byl zavržení hodný fakt, že j dítětem nemanželským a nepokřtěným, tedy ďáblem. A tak byla už od svého zrodu odsouzena k životu v ústraní. Když byla maličká, starala se o ni teta. Dostalo se jí dobrého vzdělání a vychování. Teta byla jediná bytost, která ji kdy milovala. Nemohla mít děti a tak si vzala malou Vioricu za svou. A přitom se starala o šílenou Dorinu. Ta často po nocích vybíhala ven na zběsilý, šílený,
bestiální lov. A jak to tak bývá, lidé se sebrali a vyhnali jejich rodinu ze Sibiu. A tak se přesunuli jinam. Do Sighisoary. Už o něco chudší a stále na okraji společnosti. Viorica později o svou matku pečovala až do doby, když její šílená matka vyběhla ven, za slunného letního dne. ten den ji neoplakávala. Stejně jako svou matku brala tetu Adelinu. Dáma na úrovni, která ji dokázala dobře seznámit se svou upíří polovinou. S tou druhou se musela seznamovat sama a stálo jí to mnoho úsilí a bolesti. Nejvíce se oba dary projevily až když dospěla, neboť její lidské tělo bylo už dostatečně vyvonuté na to, aby to vše uneslo. Také ji Adelina naučila odpustit svému otci, protože celým Rumunskem v té době otřásala válka mezi vlkodlaky a upíry. Msta za mstou, krev za krev. Svého otce osttaně nikdy nepotkala. Padl v jednom z oněch bojů. Již odmala věděla, že bez křtu se nevdá. Že nepovede normální lidský život
a že se může rozloučit se svými sny a ideemi. A to převážně v momentě, kdy bylo zjištěno, že nikdy nebude moci mít děti. Rodové prokletí, které se projeví jen u některých. Rozhodla se vystoupit ze stínu. začala cestovat. A mezi lidmi si vysloužila respekt, který byl posilován klevetamy o tom, že je Drákulovou dcerou a že se stýká s cigány.
Z hodné, počestné a poslušné dívky se stala velice samostatná a emancipovaná bytost. Přátelila se se spoustou mužů a nejen to. Kam odjela, tam měla hned několik milenců. Stýkala se ráda s umělci a vysokou šlechtou. Dokázala se spřátelit s kýmkoliv jen chtěla. Avšak nikde nezůstávala příliš dlouho, aby nepadalo podezření na její nepokřtěnou hlavu. Mimo jiné se také musela vyhýbat lovcům. Nejen, že ráda loví, ale často byla kořistí a často utekla jen o fous. Miluje cestování a spíše si užívá okolí. Zatím ji její nesmrtelnost ve své čisté podobě neomrzela. A proto je ve Winnipegu. Zaslechla fámy a její zvědavost ji nedala. Nehledá zde nic konkrétního. Snad jen nové zkušenosti a vzpomínky. Snad nové prožitky a známé...

Galerie:







Portrétována v 16ti letech. Obraz vlastní Leon Dustin Miracule.


Upíří podoba:


Vlkodlačí podoba:

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama