Srpen 2013

Drak // Kinryutaro Asakusa

31. srpna 2013 v 13:48 | Admin |  Záznamy

Kinryutaro Asakusa



Věk: ? (Není známo)
Rasa: Drak
Schopnosti: Možnost uzdravit jakékoli zranění, Ovládání počasí

Popis: Lidské postavy je střední až vysoké (179cm). Jeho postava není extrémně osvalená. Váží kolem 69kg. Vlasy má dlouhé po bradu, ebenově hnědé. Oči typicky asijské, též tmavě hnědé, klidné. Nos mělce vykrojený, pod ním plné rty a široká brada. Nosí obvykle světlé barvy, či elegantní oblečení. Jeho chůze je sebejistá a pevná. Chodí vzpřímeně a až samurajsky ukázněně. Nejpohodlněji mu je v kimonech a hakamách. Na zádech, na obratlích má mírně zlatavá místa. Jeho tělo má pár nepatrných jizev. Ale spíš to vypadá jako jizvy z dětství, než z boje.
Je asijským, japonským drakem. Zlatým drakem. Díky tomu má na končetinách tři drápy. Jinak klasické znaky draků jeho podobným. Je dlouhý 28m a spíše štíhlejší.

Povaha: Jako zlatý drak má v podtstatě vlastnosti dané, které podědil po svém mocném otci. Drak reprezentuje mysl, která usiluje o osvícení. Zlatí draci všeobecně jsou symboly moudrosti, císaře, slunce, bohatství, zdraví, laskavosti a schopnosti postavit se problémům a výzvám čelem. I když se většina japonských draků podobá těm evropským, co se do surovosti a přístupu k lidem týče, zlatý japonský drak hýčká si jistou laskavost k lidem, kteří ho mají v úctě. Otec Kinryutara také, v případě bližšího pouta, učil mnohé bytosti moudrosti. V souboji preferuje spíše slova, než-li přímý útok. A obyvkle se jen brání. Útočí zřídkakdy a to jen v případě nouze a sebeobrany. Je symbolem síly yang, který symbolizuje pozitivní stránku života, den, aktivitu, slunce, logiku... Opakem pro něj je pak drak červený, jenž symbolizuje sílu yin.
To by bylo z obecné teorie. Ale jaký je Kinryutaro jako člověk? Má svoji eleganci, kterou nezapře svůj vysoký původ a postavení mezi ostatními. Momentálně je raději ve své lidské podobě, neboť sbírá moudrost a zkušenosti mezi ostatními bytostmi a jak bylo výše zmíněno, rád vede rozhovory. Někdy si rád pokouří opium. V komunikaci s ním však těžko obyčejný člověk pozná, že je tak vysoce postaveným drakem. Rád maluje a zajímá se o kaligrafii. Též umí velice dobře zacházet se sečnými zbraněmi, obzvláště s katanou, kterou vozí stále s sebou a kterou sdědil po své matce. A i když se tváří ve společnosti společensky, samotu si užívá. Prosazuje upřímnost a pravdu a je dobrým rádcem a posluchačem, chce-li se mu, či je mu poskytnuta vhodná obětina. Někdy jde ale přes logiku příliš a i když se pokouší rozvinout empatii a intuici, řídí se spíš rozumem. Snad právě proto je zlatých draků tak málo, neboť se málokdy nechají strhnout pudy. V Japonsku je žádají o pomoc, o šťastnou budoucnost. Jedna z nejstarší legend poukazuje na to, že zlatí draci mají pro lidi jistou slabost.

Historie: Ne nadarmo se v Japonsku tančí Tanec zlatého draka, konkrétně v chrámu Sensoji v Asakuse, v Tokiu, kterému se též říká Kinryuzan (Hora zlatého draka), jenž je též chrámem zasvěceným bohyni milosrdenství Kannon, a to každým rokem 18. března. Podle legendy se 18. března v blízkosti chrámu objevilo 1000 borovic. Tři dny poté z nebe sestoupil zlatý drak dlouhý cca 30m do borovic a nikdy nebyl znovu spatřen. Jiná legenda mluví o dvou rybářích, kteří našli zlatou sošku Kannon a v ten okamžik prý zlatí draci vstoupili na nebesa.
Ať je to, jak chce, Kinryutaro je synem mocného japonského zlatého draka, Kinryueho. A právě ten byl kdysi spatřen okolo Asakusy. Ale to už jeho syn byl na světě. Nikdo si nepamatuje na jeho matku. Nejspíše byla jen obyčejným člověkem. Nejspíš musela být opravdu půvabná a pokorná, pokud okouzlila smrtelnice jeho otce. Biologicky se dá předpokládat, že nepřežila porod, protože její lidství mělo pouze vliv na jeho lidský vzhled, avšak nikoliv na jeho dračí stránku, kterou po otci zdědil celou. Kam i Kinryutarova paměť sahá, pamatuje si vždy přítomnost otce. Ten se mu snažil předat všechna moudra, avšak spíše než slova, otec zvolil jinou metodu. Nechává svého syna kráčet světem, a dokud si nebude připadat moudrý a znalý světa, nesmí se vrátit zpět. Kinryutaro tak bloudí světem staletí, snad i tisíciletí. A až nastane ten správný čas, vrátí se domů, aby zastal otcovo místo. Pochopit svět ale není vůbec jednoduché. Za celou tu dobu zplodil všeho všudy jen dva potomky. Přežil pouze jeden, který je momentálně se svou zlatou matkou v Číně. Jeho cesta za zkušenostmi ho zavedla do Winnipegu. Naučil se jazyku a sem tam si přivydělal nějakou tou prací. Původ spíše skrývá, neboť právě jeho moudrý otec ho naučil tomu, že chce-li být vážený, musí nejdřív být pokorný. Tedy chce-li být jednou veliký, musí se naučit být malým. A tak se snaží být co nejméně nápadný a splynout s davem. Baví ho to. Lidé ho nikdy nepřestanou udivovat.

Galerie:





Dračí podoba:



Draci

26. srpna 2013 v 19:14 | Admin |  Registrace

Historie

Draci jsou pradávnou legendou v našem světě, ale přesto, co všechno zažili, přežilo jen několik druhů, kteří se ukryli vysoko v horách, nebo na odlehlých místech a přežili do dnes. Objevil se mezitím i zvláštní druh. Druh, zkřížený s člověkem, druh draka, nabývající lidské podoby. Jelikož tito draci byli také štváni jako zvěř na maso, ukryli se spolu s ostatními ve Winnipegu a žíjí tu s ostatními. Draci nenabývající lidskou podobu zřejmě vyhynuli, protože již po dlouhá léta nebyl žádný takový spatřen.
Draci jsou možná nejstaršími bytostmi světa. Byli na světě mnohem dříve, než se samo celé lidstvo objevilo a dovedlo je k záhubě. Příběh, který zná snad každý drak, jež praví o jejich počátku, o novém druhu draků, o dracích nabývající lidské podoby se zrodil ještě 100 let před kristem. Lidé s draky vedli poklidný život v míru a blahu, není známo, zda lidé mohli na dracích létat, ale zřejmě ne, protože by to bylo pro obě rasy velice nepohodlné. Až do doby, kdy se objevil jeden drak, který vyhlásil lidem válku, způsobem, který možná ve středověku poštval lid na ostatní draky. Vyvraždil osm vesnic a svedl to na své druhy. Válka trvala deset let, o tomhle pekle se před tímto konfliktem ani jedné straně nezdálo. Prolitá krev jen kvůli jednomu drakovi začínala být již protivná a obě strany začínaly tušit, že to nikam nevede, proto se rozhodli spojit tyto dvě rasy v jednu na znamení míru. Dívka, která byla čarodějkou a rozhodla se učinit toto rozhodnutí, sama obětovala svou krev. Spojili krev její a drakovu v jednu a z ní se zrodil první drak nabývající lidské podoby.

Charakteristika

Samice od draka se označuje nejčastěji jako dračice, ale přezdívá se také jako saň. Její chování se liší od obyčejného draka agresivitou. Není znám drak, který by nechrlil oheň, chrlí dokonce i mráz, nebo také jed. Každý má jinou schopnost, ale vždy jen jednu. Navíc asijský drak, nebo také čínský chrlí oheň jen velmi málo. Rozlišují se pouze dva druhy draků evropský a asijský (Drak jako plaz a okřídlený drak). Oba dva druhy jsou dlouhověcí, tedy nesmrtelní. Mnoho z nich umírá v boji. Tělo každého dospělého draka je pokryto šupinami, jsou ostré jako dýky a fungují pro draka jako ochrana těla. Jsou neproniknutelné jako pancíř, v boji proti obyčejným zbraním je tento ochranný krunýř dělá takřka nepřemožitelnými. Dračí zbarvení je různé. (modří, žlutí, zlatí, stříbrní, červení, zelení, hnědí, bílý a mnoho dalších).
Dračí krev není červená jako všechny ostatní, je černá a navíc je smrtelným jedem pro upíry. Mají velice dobrý zrak, sluch i čich, podle něhož jsou schopní rozpoznat skoro všechny živé bytosti na světě. Jsou také velmi lstiví, vychytralí a libují si v hádankách.
Většina draků se rodila někde v horách ať už dračích, které jsou dnes zapomenuty a není známo kde leží, nebo v Andách, Ohňové zemi v Jižní Americe, nebo Alpách, Himalájích a mnoho dalších.
Přeměna se u člověka nabývající dračí podoby projevuje v období 18-20 let. Chrlí oheň až dva roky po první přeměně. Přeměna v jinou rasu z draka není možná.

Druhy


Draci se vyskytovali po mnoho let v mnoha kulturách.

Čínský drak (Drak přinucený se plazit)

Tento drak je přezdívaný také jako drak asijský, nebo velký had. Draci jsou zobrazováni jako tvorové s jednou velkou hlavou a protáhlým dlouhým tělem. Stavba těla je celkově podobná hadovi, přesto, že má čtyři končetiny zakončené velmi ostrými pařáty, které umožňují drakovi chůzi. (Někdy mají i více párů nohou). Chrlí oheň jako každý jiný drak, ale nemají křídla. Jejich křídla jsou za hlavou zakrnělá a objevují se jen ve velikosti podobné netopýřím. Žijí převážně ve vodním prostředí, ocas je tedy často zakončený ploutví, která má umožňovat lepší pohyb ve vodě. Tvar těla je také k životu ve vodě přizpůsobený. Čínský drak ovládá živel vodu nebo vzduch, ale někdy je spojovaný i s energií a zemí. Dech čínského draka má mít léčitelské a oživovací schopnosti. Tento drak však může také létat a to jen díky energii, kterou ovládá, nejčastěji vzduch a energie.


Evropský drak (Okřídlený drak)

Tito draci se liší od čínského, tedy asijského hlavně končetinami. Mají šest končetin, čtyři nohy a pár skládacích křídel. Někteří draci se rodí jen se čtyřmi končetinami a křídla mají na principu paží. Disponují tak palcem a čtyřmi dlouhými prsty, mezi nimiž je blána, která umožňuje lepší záběr a žádaný let. Připomínají křídla netopýra tak jako křídla čínského draka ale u něj je to velikostí. Podoba evropského draka je od čínského jiná. Není podobný hadovi nýbrž z plazů, připomíná varana, či krokodýla. Na nohách má vždy čtyři ostré drápy a ještě jeden výš nad nohou, tak jako pes. Jeho krk je dlouhý. Může mít více hlav, ale draci tohoto druhu již nežijí. Tělo je zakončeno ocasem, který bývá tak jako tělo a krk porostlý ostny.


Draci se ukrývali po dobu zlých časů převážně v jeskyních, ale i tam je našli a proto se odebrali k životu v zemích podobných jako je Etiopie.
Draci jsou však inteligentní více než lidé. Druhy, které nabývají lidské podoby jsou tedy chytřejší než-li obyčejní lidé. Způsobuje to totiž dlouhověkost, jejich tisícileté životní zkušenosti. Jejich další výjimečnou schopností je přirozené ovládání magie ve které jsou mistři. Tyto bytosti jsou skvostem světa, nejsou zlí jak lidé praví, zabíjeli je pouze ze strachu.
Draci se dále dělí ještě na ledové a nebo ohnivé draky, to však není podstatné.

Vztahy mezi ostatními rasami

Draci jsou bývalí přátelé elfů, ale poté co se objevil první člověk nabývající lidské podoby se toto pouto přerušilo. Nemají totiž v lásce člověka. S anděli se moc nepřátelí, protože nemají rádi řeči o bohu a podobně. V nebi létají pořád a nikoho jako Boha tam ještě nepotkali. S upíry a vlkodlaky se také moc nepřátelí a ani by jim nebyli k užitku. Krev draka je smrtelně jedovatá.

Schopnosti

Dračí schopnosti jsou různé. Telekineze, telepatie. Komunikují v dračí podobě hlavně telepaticky, myšlenkami kohokoli jiného. Ovládají i některé živly, dokonce umí léčit, měnit se v podobu kohokoli jiného, nebo zvíře, být velice rychlí, silní a mnoho dalších. Draci používají magii celá staletí, a proto to pro ně není nic nového.


Hybrid // Viorica Dalca

21. srpna 2013 v 0:59 | Admin |  Záznamy

Viorica Dalca



Věk: 134 let
Rasa: Hybrid
Schopnosti:
Žádné
Přeměna: Nedokonalý kříženec

Popis: Viorica je velice vysoké postavy, 177cm pouhých 58kg. Na svoji dobu byla opravdu vysoká. A o kolik byla vyšší, o to štíhlejší. Když ve své době nosila korzety, dal se její pas obejmout prsty obou rukou. Její rysy jsou velice symetrické, nechává si husté, charismaticku natočené obočí. Zvláštní, elegantní, modré oči odděluje ostře tvarovaný a dlouhý nos pod kterým jsou sladké rty, jenž každého dozajista zaujmou a lákají. A veškerý tento půvab sedí na dlouhé, elegantní šíji. Obléká se převážně do černých oděvů. Ať už divokých či elegantních. Díky tomu všemu budí dojem až éterické bytosti. Ale ve skutečnosti je z masa a kostí jako každý ... druhý.

Povaha: Už odmala byla velice emancipovaná a protože je touto bytostí od narození, naučila se se svým darem žít. Ano - obě poloviny bere jako svůj dar. Není ufňukaná a nesnáší ufňukané bytosti. Obvykle nepropadá depresím, spíše melancholii či euforii. Obykle je tiché a nemluví, pakliže to není opravdu nutné. Ale pokud jí je někdo sympatický, dokáže být i relativně hovorná. Bývá zvědavá, i když se to snaží skrýt svým charismatem a nedobytností. Často si hlídá záda a někdy bývá až paranoidní. Protože ať je v jakékoliv podobě, snaží se jí ulovit. Pokud tedy zrovna neloví ona. Obvykle si snaží zachovat si neutrální postoj a mít nadhled a přehled. Ráda se srdečně směje, nějradši škodolibě, ale často nemá ke smíchu důvod. V boji spíše myslí, než aby bezhlavě útočila. Preferuje strategii před rejdy. Zbožňuje lov, ale i divoké projížďky na koni, hony a jiné zábavy, které byly dříve spíše zábavou mužů. Když loví, nemá slitování.

Historie: Narodila se roku 1879 v Rumunsku, Sibiu. Matka upír, otec vlkodlak. Je plodem násilného činu, znásilnění. Její matka Dorina si chtěla nechat Vioricu vzít, ale rodina jí to zakázala, a tak čím více uvnitř ní rostla, tím více její matka šílela a když poprvé křičela na svět, ozýval se do jejího pláče šílený smích. Odmítli Vioricu pokřtít. A už jen tímto gestem ji dostali na okraj společnosti. Ona rodina byla sice na rumunské poměry bohatá. Ale z lidského hlediska byl zavržení hodný fakt, že j dítětem nemanželským a nepokřtěným, tedy ďáblem. A tak byla už od svého zrodu odsouzena k životu v ústraní. Když byla maličká, starala se o ni teta. Dostalo se jí dobrého vzdělání a vychování. Teta byla jediná bytost, která ji kdy milovala. Nemohla mít děti a tak si vzala malou Vioricu za svou. A přitom se starala o šílenou Dorinu. Ta často po nocích vybíhala ven na zběsilý, šílený,
bestiální lov. A jak to tak bývá, lidé se sebrali a vyhnali jejich rodinu ze Sibiu. A tak se přesunuli jinam. Do Sighisoary. Už o něco chudší a stále na okraji společnosti. Viorica později o svou matku pečovala až do doby, když její šílená matka vyběhla ven, za slunného letního dne. ten den ji neoplakávala. Stejně jako svou matku brala tetu Adelinu. Dáma na úrovni, která ji dokázala dobře seznámit se svou upíří polovinou. S tou druhou se musela seznamovat sama a stálo jí to mnoho úsilí a bolesti. Nejvíce se oba dary projevily až když dospěla, neboť její lidské tělo bylo už dostatečně vyvonuté na to, aby to vše uneslo. Také ji Adelina naučila odpustit svému otci, protože celým Rumunskem v té době otřásala válka mezi vlkodlaky a upíry. Msta za mstou, krev za krev. Svého otce osttaně nikdy nepotkala. Padl v jednom z oněch bojů. Již odmala věděla, že bez křtu se nevdá. Že nepovede normální lidský život
a že se může rozloučit se svými sny a ideemi. A to převážně v momentě, kdy bylo zjištěno, že nikdy nebude moci mít děti. Rodové prokletí, které se projeví jen u některých. Rozhodla se vystoupit ze stínu. začala cestovat. A mezi lidmi si vysloužila respekt, který byl posilován klevetamy o tom, že je Drákulovou dcerou a že se stýká s cigány.
Z hodné, počestné a poslušné dívky se stala velice samostatná a emancipovaná bytost. Přátelila se se spoustou mužů a nejen to. Kam odjela, tam měla hned několik milenců. Stýkala se ráda s umělci a vysokou šlechtou. Dokázala se spřátelit s kýmkoliv jen chtěla. Avšak nikde nezůstávala příliš dlouho, aby nepadalo podezření na její nepokřtěnou hlavu. Mimo jiné se také musela vyhýbat lovcům. Nejen, že ráda loví, ale často byla kořistí a často utekla jen o fous. Miluje cestování a spíše si užívá okolí. Zatím ji její nesmrtelnost ve své čisté podobě neomrzela. A proto je ve Winnipegu. Zaslechla fámy a její zvědavost ji nedala. Nehledá zde nic konkrétního. Snad jen nové zkušenosti a vzpomínky. Snad nové prožitky a známé...

Galerie:







Portrétována v 16ti letech. Obraz vlastní Leon Dustin Miracule.


Upíří podoba:


Vlkodlačí podoba:


Vlkodlak // Patricie Archer Reynolds

20. srpna 2013 v 23:18 | Admin |  Záznamy


Věk: 292/21 let
Druh: Úplný
Vznik: Narození
Rasa: Vlkodlak
Schopnosti:
Telekineze, Živel energie

  • V Z H L E D
Patricie je vysoká žena se štíhlou postavou a ladnými ženskými křivkami. Má dlouhé trochu vlnité, barvy špinavého blondu vlasy sahající do poloviny jejích zad. Bez ofiny, trochu sestříhané a rozevláté. Barva kůže světlá. Její tvar obličeje je oválný, má trochu vysoké čelo. Pod ním se rýsuje úzké, světlé, husté obočí, pod ním má šedomodré oči, které proniknou do každé jiné duše. Nos delší, protáhlejší, ale ani špičatý, ani kulatý. Rty růžové a plné, menší, ne příliš výrazné. Krk delší, na něm nosí dřevěné korále přírodních barev. Ramena nejsou příliš široká, ruce jsou vypracované tak jako celý zbytek těla. Na zápěstí nosí různé náramky, většinou dřevěné, kožené nebo nějaké pletené. Její neoblíbenější je černý kožený s erbem jejího rodu a druhý na druhé ruce pletený z tlustčích černých kožených pásků. Oba dva jsou široké asi deset centimetrů. Na pravém prsteníčku nosí pravý zlatý, avšak obyčejný prsten, bez žádného drahokamu či nápisu.
Na sobě nosí převážně volné, dlouhé trička, černý pásek se stříbrnou přezkou a černé úzké džíny, přiléhající k nohám, tvarující její křivky. Boty jsou různé, tenisky, vysoké boty po kolena, podle toho jak se cítí. Není však na dnešní dobu zcela moderní. Ráda nosí i napodobeniny, pravých korzetů. Ale to málo kdy. O módu se nikdy moc nezajímala. U sebe nosí pro jistotu stříbrnou dýku, která by měla upíry zpomalit a když jde trénovat tak dlouhý meč vyrobený přesně pro její ruku. Má u sebe však i moderní zbraně jako např. Desert Eagle MK VII - 44 magnum s upraveným povrchem niklem, kulky jsou stříbrné, ale má i ultrafialové patrony. Na pravém rameni má tetování vlkodlaků, ovšem upravené, aby v něm šel vidět i malý erb jejího rodu. Přátelé jí říkají Patt nebo Patty, ovšem má ráda i normálně jen Patricie.
  • P O V A H A
Její povaha je docela zvláštní. Nedalo by se až tak říct, že je tichá a mlčenlivá, mluví tehdy, kdy je třeba. Umí být i ukecaná, ale musí sama chtít. Mezi lidmi se nikdy moc neusmívá, maximálně se sem tam pousměje, to je vše. Zachovává si svou kamennou tvář i když je nejhůře. Nebojí se ničeho ani smrti, žije již dlouho na to, aby se jí bála. Není příliš společenský typ na to v jaké rodině vyrůstala. Většinou tráví i dnes čas sama. Lidí se jí straní. Bojové umění je pro ni vášní, vyrůstala v něm, může se zdát na první pohled děsivá, ale když ji člověk pozná blíže, je pohodářka. Nikdo by si s ní neměl zahrávat, umí být náladová a když je rozzuřená, nedívá se okolo. Pro přátele a rodinu, kterou už nemá by dala svůj život a oproti ostatním, kteří svou druhou polovinu, tu vlkodlačí polovinu já nenávidí, ona jako jediná ji miluje. Přesto, že prožívá každý úplněk neúprosná muka, bolest, dokáže to obejít a užívat si svou nesmrtelnost. Vždy totiž toužila mít tolik času kolik chce. Dokonce její přeměna není tolik bolestivá jako ostatních, naučila se měnit rychle a docela i ovládat. Nemůže však zaručit, že člověk v její blízkosti bude v bezpečí. Stačí málo a může se z ní stát opět zuřivá bestie.
  • H I S T O R I E
Narodila se v Anglii, 13. 3. roku 1724. Už od mala trávila většinu života se svým otcem Haroldem a dvěma bratry Jamesem a Johnnem. Otec jí učil bojovému umění, ale její matka Patricie z ní chtěla udělat šlechtičnu jak se patří. Ano, jak jsem prozradila, vyrůstala v bohaté šlechtické rodině. Patricie však nenáviděla zvyky, jež ji učila její matka. Nenáviděla neustálé "musíš vědět, co se sluší a patří." a ještě víc nenáviděla ty bílé paruky, které odmítala nosit a k tomu šaty ve kterých podle ní vypadala jako vycpané sele. Milovala věci, které nosili lovci. Potom, co její matka, když jí bylo 14 let zemřela, neměla nějak velkou radost, protože na malou chvíli se jí zastesklo po tom zvýšeném hlase, který ji pořád kritizoval a poučoval. O rok později zemřel i její otec a její starší bratři se oženili a odstěhovali se do Francie. Patricie zůstala sama se svou chůvou, která byla její věrnou přítelkyní. O další tři roky později se projevila její první proměna. Tři dny před devatenáctými narozeninami byl úplněk a v tuto dobu, kdy byla v lese za přírodou začala pociťovat silné bolesti na hrudníku, zvracela a nevěděla sama, co se to s ní děje. Upadla na zem a asi hodinu se svíjela v bolestech jak se jí kosti v těle lámaly a zvětšovaly. Jakmile se přeměnila, nedokázala se ovládat a běhala po lese jako splašená. Pak si nic nepamatuje, jen že se nahá probudila uprostřed lesa. Doběhla ještě před východem slunce rychle domů s pláčem a hned všechno řekla chůvě. K jejímu překvapení byla klidná a vysvětlila jí, co se s ní dělo. Ten den zjistila, že v jejím rodě se vyskytovali vlkodlaci, ale u jejího otce a dědy se to neprojevilo. Jakmile se se svým novým životem vypořádala a začala znovu žít, odstěhovala se z Anglie do Skotska. Tam žila až do roku 1879. Poznala tam přítele, který byl stejný jako on. Zamilovala se do něj, ale upíři, kteří měli nedaleko sídlo, pořádali zrovna hon a zabili ho. Patricie stihla utéct a na Jamieho nikdy nezapomněla. Od té doby moc nemluví, zachovává si svou kamennou tvář a naplno se věnuje bojovému umění ze všech koutů světa. O zbytku jejího života se dále nezmiňovala, nikomu to nevyprávěla a snad se ani nehodlá nikomu s tím svěřovat. Prožila si své. Roku 2015 se jí konečně naskytla příležitost odcestovat do Winnipegu o kterém již mnohokrát ve svém životě slyšela, ale nikdy neměla tu možnost tam někdy jet a alespoň se tam podívat. Dnes se sem konečně stěhuje a doufá, že najde nový domov, kde zůstane.

Novinky

20. srpna 2013 v 17:47 | Admin |  Novinky
Jak jste si mohli všimnout, byl objeven nový druh. Hybridi, pouze kříženci upírů a vlkodlaků. Ale pozor, tato rasa není pro každého, je pouze za zásluhy, odměnou Nemůže ji mít tedy každý, berte to jako opatření proti jejich přemnožení. Pouze admin uděluje hráčům povolení na tvorbu nové postavy, která může být hybridem. A aby jste si nemysleli, že hybridi jsou nejsilnější, rodí se bez schopností.
Každý kdo chce vlastnit postavy, jež bude hybridem se bude muset nějak zasloužit. Alespoň odměnou nebude jen bonusová schopnost ale i bonusová rasa, menší zpestření hry.
Cokoliv nevíte o hybridech, najdete v článku o rasách, kde je odkaz i na podrobnější informace. Kvůli zprovoznění nové rasy, byly odstraněny dvě rasy o které není zájem a po dlouhých úvahách se sem ani nehodí, to platí i pro elfy ale u nich by nebylo zřejmě mnoho lidí spokojeno a i u draků, kterých mi zase bylo příliš líto.
Odstranili jsme tedy sirény, které potřebují moře a to tu není, navíc jezero je malé a zombie, o které není zájem a vůbec sem nepatří, protože lidsky neumí uvažovat. Doufám, že se někteří nebudete zlobit, ale tyto rasy jednoduše nebyly žádané a hybridi jsou zpestření, nemusíte se bát, že budou nad ostatními nějakou výjimkou.
Pokud máte nějaké otázky, pište do dotazů nebo na email. Děkuji.

Hybrid // Micheal Smith

20. srpna 2013 v 17:33 | Admin |  Záznamy

Micheal Smith



Věk: 396/25 let
Rasa: Kříženec upíra a vlkodlaka
Schopnosti:
Žádné po jeho přeměně se ztratily
Přeměna: Dokonalý kříženec
Popis: Vysoký mladík,kterého můžete vidět vždy v hnědé kožené bundě,která mu perfektně padne,ale její stav už není nejlepší a tak se na ni najde mnoho děr po průstřelech.Modré jeany doprovází obyčejné tmavě zbarvené tenisky.Dlouhé světle hnědé vlasy,které mu spadají kousek nad ramena.Má modré oči,které zčernají,když je rozrušený,nebo rozčílený. Jeho přeměna není zas tak složitá. Kosti mu zesílí, ale nezvětší se. Jen hrudník trochu zvětší svůj oběm. Po celém těle mu vyraší krátká černá srst. A samozřejmě se mu nehty prodlouží ve velmi účinné drápy.
Povaha: Většinou se tváří sklesle,ale to se změní,jak mile se dostane do společnosti.Okamžitě je hovorný a usměvavý.Jelikož je kříženec i jeho povaha má dvě stránky.Jedna jeho část je arogantí a ráda si zahrává s osudy jiných.Ale jeho druhá část je čestná a ničího,protože mu vždy vyčítá jeho zlé skutky.Tyto dvě stránky jeho povahy se dost často střídají,ale většinou jsou prolnuty do jedné,která se nezajímá o lidské osudy a někdy si s nimi i zahrává,ale nechce vidět trpět nevinné.Nejraději je sám a čte si nějakou skvělou knížku,nebo kouří dýmku,která mu připomíná staré časy,když byl ještě člověk.
Historie: Narodil se roku 1617 v malé vesnici na severu Anglie, na hranicích se Skotskem. Žil jako obyčejné dítě tehdejší doby, šťastně si hrál v lesích a nebo pomáhal svým rodičům. Vyrůstal spolu s jednou dívkou. Eleanorou Walkerová. Zamilovali se do sebe a plánovali se vzít. Bohužel roku 1642 vypukla Anglická občanská válka a Michealovu vesnici vypálilo vojsko"kavalírů",roajalistů,kteří bojovali proti králi.Jako jediný přežil vyvraždění vesnice.Když už myslil,že nastal čas jeho smrti,znenadání se v něm probudilo dědictví jeho rodu.Jeho vzdálený dědeček byl totiž vlkodlak,ale neustálím křížením jeho rod zeslábl a rodová linie vlkodlaků byla přerušena.Ale teď vztek posílil zapomenuté dědictví a on se proměnil.Když v sobě objevil tenhle potenciál rozhodl se ho využít. Ale ne k pomstě. Rozhodl se,že se nebude míchat do lidských konfliktů a tak utekl z Anglie. Od té doby cestoval a shromažďoval informace o vlkodlacích.Stále byl schopnější a svoje přeměny dokázal stále lépe ovládat.Vše se změnilo v Paříží roku 1793.Ve Francii vypukla revoluce a Michael,který tehdy přes Francii projížděl se jí nemohl vyhnout.Při popravě Ludvíka XVI. se seznámil s jedním elegantním šlechticem,jménem Lestet. Oba byli stejného názoru na lidské konflikty a tak se brzo spřátelili. Bohužel zjistili svá tajemství.Z Lesteta se vyklubal upír a vůbec ho nepotěšilo,že Michael je vlkodlak.Svedli spolu velký boj,ze kterého Lestet vyšel jako vítěz. Aby opět nabil ve svých očích svojí cti,rozhodl se Michaela proměnit.Moc dobře věděl,že ho to zabije.Ale stalo se něco,co Lestet ani Michael nečekal.Nejen,že ho to nezabilo,ale navíc ho to pozměnilo.Díky podivuhodným událostem,při jeho první přeměně,se stal jedním z nejstarších kříženců upíra a vlkodlaka.Navíc jeho proměna došla tak daleko,že se stal Dokonalým křížence. Bez váhání využil všechnu svou nově nabitou sílu Lesteta porazil a zabil.Poté uprchl do Norska,kde se rozhodl žít v ústraní před světem a vyrovnával se s proměnou,která ho odsoudila k životu o samotě.Rozhodl se žít v osamění ve Geirangerfjord. Postavil si tam srub a žil tam až do roku 1850 sám.57 let byl bez lidské společnosti.Žil jen sám se sebou a sžíval se s novou podobou.Ale i když byl spokojený,jedna jeho část byla neklidná a on nakonec odešel.Měl v plánu shromáždit všechny křížence a informace o nich.Hledal nepřetžitě 100 let,ale někoho jako on nenašel.Nakonec to vzdal a rozhodl se žít,jako když byl mladý vlkodlak. Naplno. Okamžikem.Zase začal cestovat a nestranil se společnosti.

Přeměna:
hybrid.jpg (308×440)

Galerie:

Hybridi

20. srpna 2013 v 17:32 | Admin |  Registrace

Hybridi

Když slunce východ nastává,
zářivý úplněk rostoucí,
jen jeden démon povstává,
a sním strach se probouzí
-pasáž z historické kroniky upírů.

Upíři a vlkodlaci spolu bojují už od pradávna. Obě rasy se navzájem nenávidí a štítí se jedna druhé. Ale jednou za hodně dlouhou dobu se objeví spojení těchto ras. Kříženec. Zvláštnost přírody,která není oblíbená ani u jedné ze stran. Upíři na ně pohlížejí,jako na zvířata,která jsou horší než vlkodlaci a vlkodlaci na ně pohlížejí,jako na démony.

Jen opravdovou náhodou se může upír,nebo vlkodlak,změnit na křížence.Jejich přeměna způsobí,že ztratí své magické schopnosti.Většině vlkodlaků vyhovuje přeměna na křížence.Hlavním důvodem je úplněk.Ten nad nimi už nemá žádnou moc.Při úplňku se hybridi plně kontrolují.Upírům zase vyhovuje možnost chodit na slunce.Sluneční svit je už nemůže spálit,díky jejich vlkodlačí části.

Druhy

Kříženci se dělí na dva druhy.Dokonalé a nedokonalé.Nemá to nic společného s jejich povahou,či fyzickým vzhledem,ale je to zapříčiněno proměnou.

1. Dokonalý kříženec - Jejich proměna je zvláštní tím,že v ní můžete vidět,jak upíra,tak i vlkodlaka.Jejich proměna je dokonalá úplným spojením schopností a ras v jeden druh.Právě tyto křížence většina upírů a vlkodlaků nemá v lásce.Ne proto,že by Nedokonalý kříženci byli přijatelnější,ale na ty Dokonalé se rychleji přijde kvůli jejich přeměně.

2. Nedokonalý kříženec - Proměny,kterou využívají nedokonalý křížence, jsou navzájem oddělené.Mohou se běžet jako vlkodlak lesem,nebo se procházet po nočních ulicích spolu s upíry.Jsou těžko rozpoznatelní.

Způsob přeměny

Jsou tři způsoby a všechny jsou dost vzácné.

1. Kousnutí - Ten nejvzácnější způsob.Dotyčný má vždy nějakou zvláštnost,která doprovázela jeho přeměnu.Díky této zvláštnosti je jeho proměna stejně silná,jako každá jiná,ale je více odolná proti kousnutí druhé rasy.Tato odolnost způsobují dvě věci.V tom horším případě vám zvýšená odolnost jen prodlouží smrt,ale někdy se povede přeměna na křížence.

2. Narození - Stejně,jako u vlkodlaků,se může dotyčná osoba už jako kříženec narodit.Taky vzácný způsob,protože upíři a vlkodlaci si jen málo kdy něco začnou.A jen málo kdy se jim narodí dítě.Tyto děti jsou od narození kříženci a k tomu většinou sirotky.Většinou jeho rodiče zabijí příslušníci jejich druhů a nebo se ho rodiče zřeknou.Jen málo narozených kříženců vyrůstá v rodinném kruhu.Většinou jsou to Nedokonalý kříženci.

3. Magie - Stejně vzácný způsob,jako ty dva první,když se to nezdá.Někdy se povede nějakému černokněžníkovi zkřížit temná kouzla,která nepřímo vytvoří démona,se schopnostmi obou ras.Tento démon je vedlejším účinkem a černokněžníci je nevidí rádi.Většinou je hned zlikvidují,ale některým se povede utéct.Velmi často se jedná o Dokonalé křížence,což je trochu ironické,uvážíme li,že to jsou vedlejší produkty temné magii.

Historie

Obě rasy se snaží tyto"zrůdy" zapřít a snaží se zničit všelijaké záznamy o nich. To je jeden z důvodů,proč se o nich ví málo,nebo vůbec nic. Dalším důvodem jsou sami Kříženci. Nikdy se nevyhledávali a proto ani o sobě nešíří moc zvěstí. Jediné co o Křížencích kolují jsou legendy,které unikli spojeným silám vlkodlaků a upírů.Některé tvrdí,že první byli Kříženci,kteří žili v nádherném městě.Ale postupem času se jejich společnost začala dělit na dvě části.Tak vznikly první klany upírů a smečky vlkodlaků. Jiné tvrdí,že kdysi žili všechny tři rasy v míru,ale upíří a vlkodlaci se spojili proti křížencům a skoro je vyhladili.Jen hrstka jich uprchla,ale svou civilizaci už nezaložili a od té doby se toulají,jako psanci a vyvrhelové.

Menší galerie:






Končím...

20. srpna 2013 v 17:32 | Admin |  Ostatní
(Platí pro všechny, co chtějí smazat jakoukoli svou postavu)
 
Zjistili jste, že toto město je pro vás příliš silným kafem? Rozhodli jste se tedy pro odchod, na lepší a klidnější místo, kde by vás nikdo nepronásledoval a nežili jste v nekonečném strachu o svůj drahocenný život, který visí v těchto končinách na vlásku, v jakémkoli místě, koutě, či rohu? Jsme alespoň rádi, že jste se sem přijeli podívat, ale držte toto místo v utajení, místní bytosti by neskončily dobře pokud by se o nich dozvěděl svět. Váš ochod hlaste proto sem, do komentářů. Postačí, když zapíšete své jméno a nasednete na první vlak, který pojede.

Přejeme šťastnou cestu jinými světy!


Jelikož se zvyšuje počet mrtvých, bylo rozhodnuto, že se povedou záznamy.

•Jméno a příjmení zesnulého••Datum úmrtí/odjezdu••Příčina smrti/Odjezdu••Rasa•
Alister Jesse Rogers Black16.9.2016Někdo mu utrhl hlavy při výletu...Upír
Marianne Linberry19.11.2016Zemřela při porodu i s dítětemBanshee
Felice Luisa von Haasen19.11.2016Zmizela za záhadných okolnostíUpír
Sarah deVries19.11.2016Zemřela na následky zranění upíremVlkodlak
Angelika Zoe Starshine26.11.2016Spáchala sebevražduAnděl
Lianne Anne Borgens28.11.2016Zabita křížencemČlověk
Ewan Blackbite1.12.2016Upálen slundemUpír
Simon Sebastián Black6.12.2016Smrt na rozsáhlá zraněníVlkodlak
Christina Maya Leevoné8.3.2017Skok přímo do ohněDrak
Dalia23.3.2017Rozhodla se jít na méně rušné místoBanshee
Allyson Megan Lewis1.4.2017Odešla na méně rušné místoElf
Ginny Sue Leder30.3.2017Vrátila se do služeb nebe a nemá v úmyslu se vrátit na zemAnděl
Damon Bloodrose1.2.2017Odešel pryč z města, nikdo neví kamČlověk
Dexter J. Downs9.6.2017Odešel za lepší práciVlkodlak
Shiro Noremeni9.6.2017Odešel za svou sestrou, mimo městoPotomek smrti
Asariel Angel Argyros2.7.2017Zmizel za neznámých okolnostíDémon
Vivien Talia Rodriguez1.5.2017Odcestovala do jiných končin světaUpír
Alice Jesutitumin15.5.2017Upálena na slunci (sebevražda)Upír
Hannah Lunna Herin1.5.2017Zmizela za záhadných okolnostíVlkodlak


Odchodem či smrtí své postavy potvrzujete, že s postavou dále hrát nebudete, a tak bude vymazána ze seznamu postav a použitých fotografií. Ostatní noví příchozí si mohou tuto fotografii tedy vzít a použít na svou postavu.

Démon // Angelo Dio Lucifug

11. srpna 2013 v 21:49 | Admin |  Záznamy

Angelo Dio Lucifug

Satanův syn/Stín

resident-evilafterlifered-eyes-of-man1.jpg (403×269)



Věk: Nelze určit/20 let
Rasa: Démon
Schopnosti: Živel oheň, Teleportace

Popis: Vysoký mladík(asi 180 cm),který nosí nejraději černé obleky.Je Ital,proto je snědý a černovlasý.Jeho oči jsou červené,což zapříčinil jeho původ.Má normální nos a ústa,která většinou ani nejdou vidět,jak má semknuté rty.Ostře rysy jeho tváře každé ho znervozní.Když se teleportuje,zmizí v oblaku kouře.

Povaha: Pyšný,agresivní a arogantní hajzl,který na lidi,i na většinu bytostí pohlíží,jako na hračky.Rád si hraje s lidskými osudy a lidské emoce pro něj nic neznamenají.Nerozlišuje dobro a zlo.Udělá pouze to,co považuje za prospěšné pro jeho plány.Nedá se mu věřit a on se tím netají.Každý,kdo ho urazí skončí buď na nemocničním lůžku,se zlomeným srdce a nebo pod drnem.Kromě andělů a démonů nemá žádnou rasu rád.

Historie: Jeho pravé jméno je Stín a je jedním z démonických dvojčat.Jeho dvojče je Plamen.Jejich otec je Satan a lidská dívka,jejíž jméno nezná ani Satan,ani jedno z dvojčat(ne že by je to zajímalo).Od malička oba vyrůstali v pekle,kde se naučili mučit lidi a využívat své schopnosti.Na zem moc často nechodili,ale když přišeli,vždy se něco pokazilo.Mezi jejich největší hry s lidskými osudy například patří zavraždění Caesara,případ Rozparovače a nebo i útok 11.září.Prostě s lidmi si jen hrál a nezajímali se o ně. Oba zpychli a začali se předhánět v krutostech.Nakonec tato bratrská rivalita vyvrcholila v ohromném souboji.Bojovali urputně,ale nakonec Stín zvítězil a zabil Plamen.Jejich otec z toho nebil zrovna nadšený,ale nechtěl přijít i o druhého syn,ačkoliv jich měl plno.Za trest ho vykázal z pekla na tisíc let.Stín z toho nebyl zrovna nadšený,ale neměl na vybranou.Jeho otec ho vložil do dítěte jedné z démonických rodin,ve které se jednou za sto let rodili jeho synové.Rodina Lucifugu,kterou ďábel vysadil na zemi,aby se starala o jeho potomstvo,se o Stín starala pečlivě a dala mu jméno Angelo Dio Lucifug.Jeho pozemská rodina je velmi bohatá,tak že malý Angelo měl vše,po čem jeho černé srdce toužilo.Vystudoval(z nudy)nejprestižnější pozemské školy.Postupně začal opět používat svoji moc.Nedávno dorazil do ….,kvůli svým schopnostem.Ne proto,že by je chtěl zvládat,ale kvůli jejich zlepšování a trénování.Jednoduše si sem přišel"hrát".

Přeměna:

e7igjo.jpg (1600×1200)

Člověk // Jimmy Rafael Hunter

11. srpna 2013 v 15:38 | Admin |  Záznamy

Jimmy Rafael Hunter

james-franco-sexy-guy.jpg (610×800)


Věk: 20 let
Rasa: Člověk
Schopnosti: Dravčí instinkt, Zbystřené smysly

Popis: Před vámi stojí stosedmdesát centimetrů vysoký, hubený štíhlý. Není nijak velký svalovec, svalstvem má oplácané pořádně asi jen paže. Vlasy má tmavě hnědé, téměř černé a věčně rozcuchané. Nos a uši o pár milimetrů větší, jd epoznat, že to, že rostou celý život je zřejmě pravda. Oči má krásné a zlatavě hnědé. Tvář má bledou, proto jdou lehko vidět četné jizvy včetně jendé co se mu táhne přes oko. Často můžete spatřit na jeho rtech uličnický úsměv, tak trochu šílený. Tvář má často neoholenou.

Povaha: To o tom jak milý, hodný a pozorný je rovnou přeskočíme. Jim je ve skutečnsoti docela pěkný rarach, rá dporušuje všemožné zákazy a pravidla. Klidně by si ancpal do svého bytu slona indického jen aby porušil zákaz domácích mazlíčů. Z nepochopitlenýhc důvodů má strach ze tmy, nidky nespí se zhasnutou lampičkou. Někd si mylsí že to je kvůli nočním můrám které ho trápí, někdo naopak že je to prostě srab. Což opravdu není pravda, ikdyby jste před něj postavili chapaldovitou zrůdu která vysává vnitřnosti neotočil by se a dal na útěk. Miluje vychlazenou coca colu, sýrové sendviče a jeho oblíbená barva je zelená. Je zvláštní tím že když se ho třeba zeptáte ejslti umí jezdit na koni, odpoví ano a poté teprve řeší jak se to dělá.

Historie: Jimmy nikdy netušil jaká tajemství má jeho rodina. Jsou rod belgických lovců, pomáhajících lidem od temných sil, zapalující doupata upírů, střílející vlkodlaky a kosící čepelemi nemrtvé jendoho za sebou. Takto to chodí už od dob Gabriela a Abrahama Van Helsingových, lovců démonů. On si ale v klidu žil svůj obyčejný nudný život propadajícího školáka který měl jeden průšvich za druhým. Jednoho dne když se vrátil domůa le něco nebylo v pořádku. Potrhané závěsy, rozbitý stůl na třísky, nádobí roztřískané na kusy, opadaná omítka a kravé stopy všude. Nemusle dlouho hádat co se stalo. ěkd zabil jeho rodinu. Kdo? to se hnedka dozvěděl. zezadu se na něj vrhla podivná karikatura člověka, propadlé oči, ostré zuby a spáry, hnijící maso. Tehdy ho zachránila jen rychlá reakce. Popadl kladivo z rozbité bedny na nářadí a zarazil ho zombiemu do lebky. Bil do něj dokud z něj nebyla jen krvavá kaše. Byl anštvaný, smutný, cítil neuvěřitlenou bolest. Z koupelny a ložnice se ozývali další zvuky, dupa´´ni, funění a chrčení. Blyo jich tu víc a musle utéct. Vykopl dveře od svého pokoj, shráb do abtohu svůj mobil, mapku, náhradní oblečneí baterku a kladivo které použil jako zbraň. Poté tajně proklouzl oknem na ulici a spěchal pryč. Měsíce cestování, náhoda bůhvícoještě ho dovedli až sem.