Vlkodlak // Alexandr Jaroslavič Něvskij

6. srpna 2012 v 18:09 | Admin |  Záznamy

Alexandr Jaroslavič Něvskij



Věk: 792 let
Rasa: Vlkodlak
Schopnost: Neviditelnost, Neuvěřitelná síla BONUS: Imunita vůči všem slabostem vlkodlaků

Popis: Mužná postava, na svou dobu byl velice vysoký, 181 cm, široká ramena, urostlá vypracovaná postava, která nese známky po bitvách. Vlasy dlouhé pod bradu, oči svělé, modré, nazrzlé vousy. Jeho tvář je mírně, mrtvolně sinavá. Je to způsobeno jeho stářím. Je pohled je obvykle velice temný a zadumaný. Nosí obvykle rozhalené košile nebo něco tomu podobného. Na krku má silný obojek, aby, když je mezi lidmi, ve své vlčí podobě, neměli takový strach a přímo ho nelovili. Má to i praktickou funkci při soubojích. Málokdo se mu zakousne do krku. Na sobě nosí i kožešinový kabát ze speciálního organického materiálu podobné vlčí kožešině. Kabát mu při přeměně zůstává, takže i oblečení pod ním, než aby se na něm oblečení potrhalo nebo aby se vysvlékl.

Povaha: Ačkoliv je silné povahy a zásad, umí měnit své zásady dle situací. Nemá rád ufňukánky a velká slova, avšak malé skutky. Běda tomu, kdo jím bude pohrdat či ho urážet. Je v něm zakořeněno spousta starých zásad a zvyků. Podle toho se tedy i chová. A to i k ženám. Neuznává emancipaci a ani moderní volnomyšlenkářství.Žije svoji smečkou a je otevřený jen ke svým velmi starým přátelům, bratrům a synům ve smečce. Bývá těžké se s ním spřátelit. Nepouští si příliš ostatní k tělu a spolu se smečkou pořádá výboje (např. pomáhají svým Rumunským bratřím vypořádat se s rumunskými upíry apod.).

Historie: Dějiny o něm hovoří jasně. Alexandr Jaroslavič Něvský byl ruským státníkem, knížetem novgorodským a velikým knížetem vladimirským, syn Jaroslava Vsevolodoviče, velkoknížete vladimiřského. Narodil se 30. května 1220 (mluví se ale i pozdějších datech) ve Vladimiru. Své mládí trávil v Novgorodě, jejž r. 1228 opustil pro občanskou válku, která tu byla vypukla, a teprve r. 1230 vrátil se s otcem. Roku 1236 stal se samostatným knížetem novgorodským a po dvou létech pojal za manželku Alexandru, dceru Brjačislava, knížete polockého. Za Alexandra ze dvou stran dolehli na krajiny ruské mocní nepřátelé: ze západu Němci, od východu Tataři. V Pobaltí šířili své panství Švédové a řád něm. rytířů. Ti se zmocnili r. 1240 Pskova, a Švédové přímluvou pap. Řehoře IX. vytáhli proti Novgorodu a při vtoku Ižory do Něvy položili se táborem. Z nenadání překvapil je Alexandr 15. července 1240 a tak je porazil, že jen nepatrný hlouček unikl záhubě. Vítězství toto zjednalo mu čestného jména Něvskij. Novgorodští ho ale brzy povolali zpět, protože na Rus zaútočili rytíři z Livonska a zmocnili se pevnosti Izborsk. Pskov jim otevřel svoje brány, protože byli ochotni uznat svrchovanost řádu ( Pskov byl součástí novgorodské země). Rytíři se začali nebezpečně přibližovat k Novgorodu. Alexandr se rychle vydal na sever, kde v roce 1241 dobyl a nechal zničit křižáckou pevnost Koporje. Řadovou posádku vyhnal z Pskova. Křižácké vojsko, které se usadilo na novgorodské půdě severně od čudského jezera zastavil Alexandr v roce 1242, byli od Alexandra u Krkavčí skály na Usmenį 5. dub. 1242 na hlavu poraženi - Pskov osvobozen, a zamezil tak definitivně livonským rytířům proniknout na východ. Tato bitva ukončila německou východní expanzi ze středověku. Tyto dvě bitvy učinily obrat ve snaze papežské, šířit moc katolicismu na Rusi. Innocenc IV. poslal roku 1251 kardinály Goldasa a Hermonta přemluvit Alexandra, by uznal papeže za hlavu církve (i východní), ale marně. Hůř však bylo na východě, kde od nedávna zavládli Tataři. Mnoho novgorodských rytířů chtělo postupovat s řádem proti Tatarům, kteří okupovali ruská knížectví. Ti žádali bezvýjimečné poddanství, a kdo se nepoddal, byl zničen. To dobře věděl Alexander, když r. 1246 po smrti jeho otce se uvolnilo důstojenství velkoknížecí, a byl vyzván Batyjchánem, aby se odebral s bratrem svým Andrejem (1247) do Zlaté Hordy a odtud i k velikému chánu do Asie. Alexandr stal se knížetem kyjevským, Andrej pak vladimiřským. Ten se však neusadil ve zpustošeném Kyjevě, nýbrž odebral se do Novgorodu. R. 1252 opustil Andrej Vladimiř, načež Alexandr se stal velkoknížetem vladimiřským a v Novgorodě dosadil svého syna Vasilije. Ten byl r. 1255 vypuzen, avšak Alexandr znovu dosadil jej na stolec knížecí. Marně jezdil Alexandr dvakrát do Zlaté Hordy, aby odvrátil chána od uložení daně z hlavy ruského obyvatelstva (1257). Strašně dolehlo toto břímě na ubohou Rus, která od té doby byla vysávána nájemci daně (bessermeni) i baskaky (= dříči). V několika městech se proti nim vzbouřilo obyvatelstvo a povraždilo výběrčí, čímž znova byli popuzeni Tataři. Alexandr odebral se k chánu Bergeovi osobně, a ten prosbami obměkčen (nebo snad výhružkami zastrašen?) nejen odpustil Rusům provinění, nýbrž i sprostil ruské obyvatelstvo služeb válečných. Alexander vraceje se ze Zlaté Hordy ochuravěl, avšak churavěl i dříve, a dle záznamů zemřel v Gorodci Volžském. Tělo jeho pohřbeno bylo ve Vladimiři. Již záhy ctil jej lid za svatého a zachovával jeho památku v přečetných písních. Největším jeho ctitelem byl car Petr I. Vel. Jak to ale bylo doopravdy s jeho churavěním v jeho divoké době? Alexandr často jezdil na lovy. Pokaždé, když měl čas. Ale jeho zem je plná vlků a divokých medvědů a jednou ho na lovu zranilo, pokousalo divoké zvíře. Od té doby počal pociťovat ve svém těle zvláštní vjemy. Především se stal vášnivějším milencem, neb pudy jej ovládaly. Celé jeho bytí stalo se vnímavější. Cítil pachy, viděl lépe, lovil lépe. Smysly ostřejší, pudy důraznější. O půlnoci udávala se kolem jeho panství krveprolití a šuškalo se, že o úplňku pán nebývá ve svém pokoji. A vše se to stupňovalo. A tak, když vše potřebné vyřídil s Tatary, fingoval svou smrt. Ocitl se sám. Bez smečky a bez ničeho, nikoho. Opustiv ženu a děti. Avšak ne svou vlast. Zbudoval z ničeho silnou ruskou vlkodlačí smečku. Když poznal Evženije, odkoupil si venkonvské panství od strýčka Evženije Alexandroviče Fedorova a založil tam sídlo smečky. Uprostřed divokých ruských lesů. Často dělají nájezdy na drákulovce přímo na jejich hnízdo, Rumunsko. Poslední nájezd před rokem, díky nepřítomnosti Evženije, který léčí, padla velká spousta. Snad jeden z mála úspěšných nájezdů. Proto rád přibere novou, důvěryhodnou krev. Do tohoto místa přijel navštívit Evženije Fedorova. Svého "syna".

Přeměna:

 

20 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama