Srpen 2012

Drak // Marco Wayne

31. srpna 2012 v 16:23 | Admin |  Záznamy

Marco Wayne


Věk: 986/19 let
Rasa: Drak
Schopnost: Neuvěřitelná síla, Živel energie
Popis: Je vysoký asi 180cm a štíhlý. Má velkou sílu a vypracované tělo hlavně díky tomu, že chodí do posilovny a také od létání. Má tmavě hnědé oči. jeho pohled je pro většinu osob nepříjemný, stejně jako pohledy všech ostatních draků. Tmavě hnědé rovné delší vlasy mu mírně spadají do očí. Stříhá se jen když doopravdy musí. Nosívá pohodlné oblečení. Většinou jsou to nějaké džíny, většinou tmavé a košile nebo trika. Ale spíš košile. Na levé ruce nosí hodinky a na krku má stříbrný řetízek. Na levém rameni má vytetovaného draka a na rukách nosívá náramky s černé kůže.
Povaha: Je to takový kliďas. Nerad se hádá a problémy řeší raději v klidu. Je sympatický, ale ne vždy milý a přátelský. Hodně sportuje, běhá a baví ho snad všechny sporty. je to ale i umělec. Hraje na elektrickou kytaru a bicí a také zpívá. Skládá i písničky a hledá nějakou kapelu. Poslouchá rockovou a metalovou hudbu, kterou také rád hraje. Seznamování mu nedělá problém. Rád se baví a poslouchá vtipy. Moc mu ale nejde je vyprávět. nerad o sobě mluví. Když se ho někdo zeptá na něco o něm, neřekne víc než maximálně dvě tři věty. Když se naštve, snaží se to řešit v klidu, ale někdy to nejde jak by chtěl a tak trochu vyjede. Když létá v dračí podobě, cítí se naprosto skvěle a bezstarostně.
Historie: Ze své minulosti si toho moc nepamatuje. Nepamatuje si kde se narodil, ale pamatuje si věk, což je divné. Asi před 568 lety ho našel nějaký drak jako je on, jak bezvládně leží někde v horách. Ten muž se jmenoval Tray, říkával mu ale strýčku, protože byl o hodně starší než on. Žil s ním a učil se různé dračí dovednosti a zlepšoval se ve svých schopnostech. jednou, když létal v dračí podobě nad lesem, ve kterém společně ze strýčkem žili, měl nepříjemný pocit, že se něco děje. Použil svůj velmi dobrý dračí zrak a zaměřil se na jejich domov. Pokud se nějaké staré chatrči uprostřed lesa tak dá říkat. Zamířil okamžitě dolů k domovu ale když doletěl a proměnil se v člověka, našel Traye mrtvého a ti co ho zabili zapálili i jejich chýši. Musel si tedy najít nový domov. Několik let se potloukal všude možně a hledal nějaké místo, kde by se usadil. Snažil se také zjistit něco o své rodině, ale nic nezjistil. Potloukal se tedy všude možně až narazil na Kanadu, kde projížděl všemožná města. V jednom z nich zaslechl o městě Winnipegu a rozhodl se tak zajet podívat. Doufá, že se mu tu bude líbit a snad se i něco dozví o své rodině.

Přeměna:


Tetování:

Upír // Ënara Maerion Estas

19. srpna 2012 v 22:35 | Admin |  Záznamy

Ënara Maerion Estas



Věk: Vyše 3 000 rokov, vyzerá však na 28
Rasa: Upír
Schopnost: Živel vzduch, Živel oheň

Popis: Maerioninou najväčšou prednosťou je jej krása, nejeden by povedal, že až nadpozemská. Tmavé, uhlovo čierne vlasy silno kontrastujú s jej bledou pleťou, lemujú pomerne guľatú tvár, spadajú na plecia a zakrývajú zlato-hnedé oči, ktoré sa na svet dívajú s istým chladným nezáujmom, nenávisťou. Rámujú ich dlhé mihalnice, ktoré si ani nemusí zvýrazňovať riasenkou, aby vynikli oči. Pod dvoma malými zlatavými krištáľmi je nos, na pravej strane zdobený piercingom. Plné pery silno ružovej, ba až skoro krvavo červenej farby väčšinou vykriví do nie moc úprimného úsmevu. Málokedy to však vie niekto spoznať. Dokáže sa dobre pretvarovať. Maerion je pomerne vysoká, štíhlej postavy so správnymi ženskými krivkami, ktoré ešte zvýrazňujú obtiahnuté šaty. Väčšinou nosí oblečenie typu tmavé šaty na ramienkach, či bez nich, z polky odkrývajúce jej štíhle nohy, či čierny obtiahnutý korzet so šnurovaním. Vlasy si málokedy zvykne zopnúť do chvosta, väčšinou ich nechá voľne "viať vo vetre."
Na pravej ruke, na dlani, má pentagram - už od narodenia. Je to znak moci, ktorú nosí v srdci. Vyzerá ako obyčajné tetovanie, no keď používa svoju schopnosť, jeden zo živlov, žiari ako mesiac na tmavej nočnej oblohe. Čím intenzívnejšie sa sústredí, tým viac sa rozžiari jasným svetlom farby daného živlu.
Červená znamená živel oheň a žltá vzduch.
Vzadu za krkom má zas znak jej rodu, značiaci voľnosť, slobodu, silu a moc.
Vždy u seba nosí malú, ale ostrú dýku od matky, zastrčenú vo vnútornom vrecku korzetu, či hrubom koženom opasku. Rovnako ako na ňom, aj na rukoväti dýky sú zložité ornamenty a znaky prepletené cez seba ako hady.

Povaha: Zvodná, prefíkaná a zlá, to všetko na Maerion sedí ako ponožky.
Na prvý pohľad by sa mohla táto, na povrch krehká osôbka, zdať milá a priateľská, no je to len maska, za ktorou sa skrýva riadna mrcha, ktorú nezaujímajú pocity ostatných. Aby nie, keď je bohyňa smrti. Dcéra bohyne noci, Nyx.
Keď si chcete získať jej dôveru, musíte sa teda sakra snažiť. Nikomu totiž slepo neverí. Sama zvykne hovoriť: radšej byť opatrná, ako skončiť bez hlavy. Ak sa to však predsa len niekomu podarí, môže sa spoľahnúť, že mu v každom prípade a za každú cenu pomôže, keď pomoc bude potrebovať.
Často z úst vypustí klamstvá len preto, aby dosiahla, čo chce. Sama ich však nevolá klamstvami, iba menším "spestrením pravdy." Oči ju však väčšinou prezradia. Keď musí niekomu klamať do očí, cíti sa nesvoja, koktá, či sa vyhýba priamemu pohľadu.
Málokedy sa jej na tvári zračia jej pocity, pretože väčšinou na sebe nič nedáva poznať. Nie je ako otvorená kniha, skôr ťažký kód na sejfe, ktorý by ste nerozlúštili, ani keby ste sa ktovieako snažili. Málokoho si pripúšťa k srdcu. A už vôbec nie iné rasy, akej je ona. Ľudia sú podľa nej len bezbranné a krehké bytosti, bábky na povrázku, ktorý môže kedykoľvek ľahko pretrhnúť. Keď je rozhodnutá niečo spraviť, tak to spraví za každú cenu. Ide si bezhlavo po svojom cieli, často za sebou na ceste necháva hoci aj mŕtvoly, len aby ona dosiahla, čo chce. Vyžíva sa v love a utrpení druhých. Je podlá a hnusná. Vlastne je taká, aká byť chce. Slovo prehra nepozná, je rozhodnutá dať zo seba všetko, aby dokázala, že je najlepšia. Jednoducho je to tak trochu narcis mysliaci si o sebe, že je dokonalá. Od pravdy však ďaleko nie je. Po matke nemá len obrovskú moc, ale aj krásu bohov. Prefíkanosť líšky, odhodlanosť, hnev a drzosť. Je ako pandorina skrinka, v ktorej by ste ťažko našli kúsok dobra. Možno však niekde na spodku jej čierneho srdca je. Možno.

Historie: Maerion, dá sa povedať, nie je tak úplne normálny človek. Vlastne upír. Je dcérou bohyne noci, Nyx. Jedna z kér, nemilosrdných bohýň smrti. Skazy. Bola poslaná na svet, aby hájila spravodlivosť a nechala nemilosrdne zabiť tých, ktorý si smrť zaslúžili. Stála pri každom, kto odchádzal na "druhý svet," ona riadila životy ostatných. Ona rozhodovala o tom, kto ostane žiť a kto si žiť nezaslúži, jediným mávnutím ruky. Usadila sa v Oklahome, v Severnej Amerike. Ľudia sa jej báli, pretože z nej vyžarovala moc a tiež niečo temné a zlé. Veci sa začali vymykať kontrole a rozhodli sa spiknúť proti nej. Bola čoraz viac opatrnejšia, pozornejšia a obozretnejšia a neraz takmer prišla o život, pretože si nedávala väčší pozor. Verila, že je silnejšia a mocnejšia, než ľudia, no boli viacerí a na ňu to bolo veľa. Musela z mesta odísť a tak sa ukrývala nejaký ten čas v Kanade. Tam stretla mocného upíra, ktorý jej výmenou za krv sľuboval všetko, čo si kedy mohla priať. Neuveriteľnú silu a moc. Naivne mu uverila a on ju uhryzol do krku, hltavo pil jej krv a nakoniec ju premenil na upírku, pretože stratila príliš krvi a nechcel ju zabiť. Hoci si dlho zvykala na nové, krvilačné ja a tiež lepšie zmysli, väčšiu silu a rýchlosť, než doteraz vôbec mala, cítila sa skvelo. Cítila sa neporaziteľne. Seth ju učil, ako prežiť, nenechať sa ovládať smädom. Sprvu to nedokázala a svoje obete zabila, no ako šli dni, mesiace a roky, až storočia, po boku Setha boli obávanými upírmi, ku ktorým mali viacerí rešpekt. Cítila k nemu viac, než len to, že spolu sú silnejší. Spolu boli obaja aj šťastnejší. Milovala ho.. tie dve slová, čo mu hovorievala každý deň jej nešli z len úst, ale od srdca. Aspoň pri ňom mala pocit, že má nejaký iný význam na tomto svete, než len zabíjať a ničiť.
Jedného dňa však Seth odišiel, jej ani nepovedal kam, a už sa nevrátil. Dozvedela sa, že ho zabil lovec upírov. Ťažko sa s tým dokázala vyrovnať, keďže jej Seth ako jeden z mála prirástol k srdcu. Sama si nemyslela, že si niekto v jej srdci vydobyje tak veľké miesto. A on to dokázal. No po jeho smrti ostalo prázdne. Roky plynuli a ona žila bez neho a hoci sa už necítila tak, ako keď ho mala pri sebe, ako keď bojovala po jeho boku, presviedčala sama seba, že bez neho bude žiť ďalej. Ostala však akosi prázdna. Čoraz viac ľudí poznalo jej silu, utrpenie vytvorené jej rukami a ďalej neuzreli svetlo sveta. Len preto, lebo sa cítila lepšie, aby si nedávala za vinu to, že jeho smrť je len jej vina. Mala mu to vyhovoriť, keď jej povedal, že musí odísť preč, vraj je to nejaká neodkladná práca. No nič mu nepovedala, lebo mu verila. Verila, že sa vráti naspäť k nej. No nestalo sa tak. Prišla do Winnipegu, pretože tuší, kde by mohol byť ten, kto jej zabil priateľa. Zaprisahala sa, že toho lovca nájde a pomstí smrť Setha.

Tetovanie vzadu na krku(znak voľnosti a slobody):


Vlkodlak // Alexandr Jaroslavič Něvskij

6. srpna 2012 v 18:09 | Admin |  Záznamy

Alexandr Jaroslavič Něvskij



Věk: 792 let
Rasa: Vlkodlak
Schopnost: Neviditelnost, Neuvěřitelná síla BONUS: Imunita vůči všem slabostem vlkodlaků

Popis: Mužná postava, na svou dobu byl velice vysoký, 181 cm, široká ramena, urostlá vypracovaná postava, která nese známky po bitvách. Vlasy dlouhé pod bradu, oči svělé, modré, nazrzlé vousy. Jeho tvář je mírně, mrtvolně sinavá. Je to způsobeno jeho stářím. Je pohled je obvykle velice temný a zadumaný. Nosí obvykle rozhalené košile nebo něco tomu podobného. Na krku má silný obojek, aby, když je mezi lidmi, ve své vlčí podobě, neměli takový strach a přímo ho nelovili. Má to i praktickou funkci při soubojích. Málokdo se mu zakousne do krku. Na sobě nosí i kožešinový kabát ze speciálního organického materiálu podobné vlčí kožešině. Kabát mu při přeměně zůstává, takže i oblečení pod ním, než aby se na něm oblečení potrhalo nebo aby se vysvlékl.

Povaha: Ačkoliv je silné povahy a zásad, umí měnit své zásady dle situací. Nemá rád ufňukánky a velká slova, avšak malé skutky. Běda tomu, kdo jím bude pohrdat či ho urážet. Je v něm zakořeněno spousta starých zásad a zvyků. Podle toho se tedy i chová. A to i k ženám. Neuznává emancipaci a ani moderní volnomyšlenkářství.Žije svoji smečkou a je otevřený jen ke svým velmi starým přátelům, bratrům a synům ve smečce. Bývá těžké se s ním spřátelit. Nepouští si příliš ostatní k tělu a spolu se smečkou pořádá výboje (např. pomáhají svým Rumunským bratřím vypořádat se s rumunskými upíry apod.).

Historie: Dějiny o něm hovoří jasně. Alexandr Jaroslavič Něvský byl ruským státníkem, knížetem novgorodským a velikým knížetem vladimirským, syn Jaroslava Vsevolodoviče, velkoknížete vladimiřského. Narodil se 30. května 1220 (mluví se ale i pozdějších datech) ve Vladimiru. Své mládí trávil v Novgorodě, jejž r. 1228 opustil pro občanskou válku, která tu byla vypukla, a teprve r. 1230 vrátil se s otcem. Roku 1236 stal se samostatným knížetem novgorodským a po dvou létech pojal za manželku Alexandru, dceru Brjačislava, knížete polockého. Za Alexandra ze dvou stran dolehli na krajiny ruské mocní nepřátelé: ze západu Němci, od východu Tataři. V Pobaltí šířili své panství Švédové a řád něm. rytířů. Ti se zmocnili r. 1240 Pskova, a Švédové přímluvou pap. Řehoře IX. vytáhli proti Novgorodu a při vtoku Ižory do Něvy položili se táborem. Z nenadání překvapil je Alexandr 15. července 1240 a tak je porazil, že jen nepatrný hlouček unikl záhubě. Vítězství toto zjednalo mu čestného jména Něvskij. Novgorodští ho ale brzy povolali zpět, protože na Rus zaútočili rytíři z Livonska a zmocnili se pevnosti Izborsk. Pskov jim otevřel svoje brány, protože byli ochotni uznat svrchovanost řádu ( Pskov byl součástí novgorodské země). Rytíři se začali nebezpečně přibližovat k Novgorodu. Alexandr se rychle vydal na sever, kde v roce 1241 dobyl a nechal zničit křižáckou pevnost Koporje. Řadovou posádku vyhnal z Pskova. Křižácké vojsko, které se usadilo na novgorodské půdě severně od čudského jezera zastavil Alexandr v roce 1242, byli od Alexandra u Krkavčí skály na Usmenį 5. dub. 1242 na hlavu poraženi - Pskov osvobozen, a zamezil tak definitivně livonským rytířům proniknout na východ. Tato bitva ukončila německou východní expanzi ze středověku. Tyto dvě bitvy učinily obrat ve snaze papežské, šířit moc katolicismu na Rusi. Innocenc IV. poslal roku 1251 kardinály Goldasa a Hermonta přemluvit Alexandra, by uznal papeže za hlavu církve (i východní), ale marně. Hůř však bylo na východě, kde od nedávna zavládli Tataři. Mnoho novgorodských rytířů chtělo postupovat s řádem proti Tatarům, kteří okupovali ruská knížectví. Ti žádali bezvýjimečné poddanství, a kdo se nepoddal, byl zničen. To dobře věděl Alexander, když r. 1246 po smrti jeho otce se uvolnilo důstojenství velkoknížecí, a byl vyzván Batyjchánem, aby se odebral s bratrem svým Andrejem (1247) do Zlaté Hordy a odtud i k velikému chánu do Asie. Alexandr stal se knížetem kyjevským, Andrej pak vladimiřským. Ten se však neusadil ve zpustošeném Kyjevě, nýbrž odebral se do Novgorodu. R. 1252 opustil Andrej Vladimiř, načež Alexandr se stal velkoknížetem vladimiřským a v Novgorodě dosadil svého syna Vasilije. Ten byl r. 1255 vypuzen, avšak Alexandr znovu dosadil jej na stolec knížecí. Marně jezdil Alexandr dvakrát do Zlaté Hordy, aby odvrátil chána od uložení daně z hlavy ruského obyvatelstva (1257). Strašně dolehlo toto břímě na ubohou Rus, která od té doby byla vysávána nájemci daně (bessermeni) i baskaky (= dříči). V několika městech se proti nim vzbouřilo obyvatelstvo a povraždilo výběrčí, čímž znova byli popuzeni Tataři. Alexandr odebral se k chánu Bergeovi osobně, a ten prosbami obměkčen (nebo snad výhružkami zastrašen?) nejen odpustil Rusům provinění, nýbrž i sprostil ruské obyvatelstvo služeb válečných. Alexander vraceje se ze Zlaté Hordy ochuravěl, avšak churavěl i dříve, a dle záznamů zemřel v Gorodci Volžském. Tělo jeho pohřbeno bylo ve Vladimiři. Již záhy ctil jej lid za svatého a zachovával jeho památku v přečetných písních. Největším jeho ctitelem byl car Petr I. Vel. Jak to ale bylo doopravdy s jeho churavěním v jeho divoké době? Alexandr často jezdil na lovy. Pokaždé, když měl čas. Ale jeho zem je plná vlků a divokých medvědů a jednou ho na lovu zranilo, pokousalo divoké zvíře. Od té doby počal pociťovat ve svém těle zvláštní vjemy. Především se stal vášnivějším milencem, neb pudy jej ovládaly. Celé jeho bytí stalo se vnímavější. Cítil pachy, viděl lépe, lovil lépe. Smysly ostřejší, pudy důraznější. O půlnoci udávala se kolem jeho panství krveprolití a šuškalo se, že o úplňku pán nebývá ve svém pokoji. A vše se to stupňovalo. A tak, když vše potřebné vyřídil s Tatary, fingoval svou smrt. Ocitl se sám. Bez smečky a bez ničeho, nikoho. Opustiv ženu a děti. Avšak ne svou vlast. Zbudoval z ničeho silnou ruskou vlkodlačí smečku. Když poznal Evženije, odkoupil si venkonvské panství od strýčka Evženije Alexandroviče Fedorova a založil tam sídlo smečky. Uprostřed divokých ruských lesů. Často dělají nájezdy na drákulovce přímo na jejich hnízdo, Rumunsko. Poslední nájezd před rokem, díky nepřítomnosti Evženije, který léčí, padla velká spousta. Snad jeden z mála úspěšných nájezdů. Proto rád přibere novou, důvěryhodnou krev. Do tohoto místa přijel navštívit Evženije Fedorova. Svého "syna".

Přeměna:


Vlkodlak // Siria Tristanians

5. srpna 2012 v 17:33 | Admin |  Záznamy

Siria Tristanians



Věk: 18 let
Rasa: Vlkodlak
Schopnost: Živel vzduch, Neuvěřitelná rychlost

Popis: Siria má dlouhé, vlnité tmavé vlasy do tři-čtvrtiny zad, které vypadají jako černé, ale ve skutečnosti jsou tmavě hnědé. Nejčastěji je nosí rozpuštěné. Oči jsou modro šedé a pravidelně malované řasenkou a černou tužkou. Obličej je oválný. Je vysoká asi 168 centimetrů. Má štíhlý pas, váží asi 56kg.

Povaha: Je to celkem uzavřená osoba. Je ale přátelská a milá, tedy pokud zrovna není naštvaná nebo proměněná ve vlka. Chvíli ji trvá než si zvykne na nové lidi a v novém místě se cítí nesvá. Nejraději tráví čas v přírodě. Baví ji zpěv, kterému se ráda věnuje a je v něm hodně dobrá. Také se věnuje psaní a kreslení, které ji vždy velmi šlo. Hodně času tráví i čtením, tudíž je v knihovně jako doma. Když se seznamuje s novými lidmi, je velmi váhavá jestli dotyčnému důvěřovat nebo ne. Je sice taková uzavřená, ale když jí někdo začne nadávat nebo pomlouvat, hodlá se hned a bez rozmýšlení bránit.
Sportuje a je hodně rychlá. Za to také může její schopnost, kterou miluje. běh jí vždycky dokonale odreaguje. Při psaní ze sebe zase dostane všechny emoce, aby se necítila slabá. Ten pocit totiž nesnáší.
Má ráda černou barvu. Nejraději poslouchá metal a rock, ale spíš metal, který také zpívá.

Historie: Pochází z Phoenixu. Narodila se vlkodlakům, takže tohle prokletí má už od narození a tudíž nikdy neměla na výběr. Vždycky toužila být člověkem, ale i vlk v ní má něco do sebe. Vlastně se ani nedokáže představit být jiná. Bylo to 12. října roku 1995 přesně o půlnoci, když Siria poprvé spatřila tento svět. Její matka zemřela při porodu a tak vyrůstala bez ní, jen s otcem. Toho měla velmi ráda. Jmenoval se Mike. Když měla Siria slavit své 17 narozeniny, její otec zemřel při autonehodě. Vzala to velmi špatně. Nemohla se s toho vzpamatovat. Až jednoho dne si řekla, že tak to nemůže jít dál. Vzchopila se a odjela ke své babičce do Winnipegu. Tam se konečně začala znovu věnovat svým zálibám a ostatním věcem.

Přeměna:



Galerie: