Vlkodlak // Evženij Alexandrovič Fedorov

25. června 2012 v 19:00 | Admin |  Záznamy

Evženij Alexandrovič Fedorov



Věk: 196/20 let
Rasa: Vlkodlak
Schopnost: Možnost uzdravit jakékoliv zranění, ovládání mysli, BONUS: Nadpřirozená mrštnost

Popis: Je poměrně vypracované postavy, za kterou by se nemusel stydět žádný atlet. Na svou dobu poměrně vysoký, 178 cm. Hnědé, polodlouhé, lehce zvlněné vlasy lemují jeho jeho obličej, včetně udržovaných kotlet, jak to bylo zvykem v dávných dobách. Rovné obočí, veliké, hluboké oči se spadeným levým víčkem, dodávají jeho pohledu blouznivého, bohémského vzezření. Výrazná líčka a plné rty podtrhují jeho vzhled, jenž jako by se připomínal ze starých obrazů.

Povaha: Rád se baví a užívá si bujarých oslav, vypadá přátelsky a otevřeně, ale ve skutečnosti je poměrně těžké se mu dostat k tělu. Často střídá nálady, takže buď pij z žalu nebo z radosti. Pít se naučil ve své matičce Rusy, ale omezil to, když zjistil, že mu to ve vlčí podobě nedělá příliš dobře. Má rád volnost. Běhání po lese a vytí nebo dovádění je jeho. Jako by ani nebyl tak starý. Je ale silně bestiální a pro smrtelníky velice nebezpečný. Nejen jako člověk, ale i jako vlkodlak má rád lov. Hlavně když může svou oběť uštvat. Umí se ovládat, ale kdo řekl, že se chce ovládat. Též má v soubojích tzv. berserkerovský komplex. Čím víc je zraněný, tím se jeho výkon zvyšuje až do úplného vyčerpání, ztráty vědomí nebo smrti.

Historie: Narodil se v roce 1796 v Sankt-Petěrburgu (Petrohrad). Měl ještě staršího bratra a starší sestru. Otec voják, bojoval proti Napoleonovi, tak i jeho bratr. A tak zůstával na krku matce a sestře, byl ještě moc mladý na vojnu, ale dostatečně starý na to, aby ho přítomnost dvou dam v rodinném kruhu otravovala. Chtěl být stejně schopný voják jako otec a bratr. Jeho matka se vždy snažila dostat mezi vyšší šlechtu a mladého Alexandroviče brala na návštěvy a bankety zámožnějších šlechticů. Jeho matka v tom uměla chodit. Udělala pokaždé ze sebe chudinku bez jediného rublu a pak se hned do jejich kasy hrnuly milodary, ze kterých mohla kupovat svému staršímu synovi a též muži uniformy, své dceři krásné šaty, aby se výhodně provdala a Evženij se pak "spokojil" s málem. Učil se francouzsky, aby mohl na ruském dvoře dělat dojem a procvičoval se i ve střelbě a lovu. Zbožňoval lovy a čas se svými přáteli často jezdil na strýcovo venkovské sídlo za divokými lovy v širých, hlubokých lesích.
Evženij po své matce ale sdědil jistou výřečnost a netrvalo dlouho a dostal se mezi smetánku. Respektive mládež smetánky. Cestoval po významných ruských městech včetně samotné Moskvy. Vojenství ho už tolik nezajímalo. Spíše revoluce. Toužil po svobodě a chtěl ji víc a víc, až se nakonec začal přiklánět k volnomyšlenkářství po vzoru velké francozské revoluce.
Měl úzký, za to velmi zámožný okruh přátel a žil by si i beztarostně, pokud by se nezamiloval do ženy jednoho z nich. Vasilisa byla původně obyčejná dívka. Taková popelka provdaná za bohatého Dimitrije. Její povaha, přímá a nepodobná těm, které se objevovaly mezi šlechtou, ho učarovala. Láska byla oboustranná a vášnivá. Ale byla odhalena. Dimirij byl zámožný a tak se nakonec musel Evženij ukrýt na venkovském sídle svého strýce.
Vasilisa ale od Dimitrije utekla a přijela za Evžnijem. Prožili spolu krásný den, ale věděli, ž spolu nehomou být šťastni a tak se rozhodli, že si vezmou život. V noci se šli projít do lesa. Objali se a on musel vystřelit. Vasilisa padla k zemi mrtvá. Pak nabil i pro sebe. Jenomže netušil, že krev jeho milované něco, spíš někoho, přiláká. A sotva co nabil, vrhla se po něm bestie vlčího vzezření. Kulka, která byla určena pro něj se zavrtala do vlkodlaka. Zpomalila ho. Bylo ale pozdě, již byl nakažený. Pokousaný a podrápaný utekl zpět do sídla. Strach a sebezáchova jako hlavní pudy kdysi zvítězily.
A zatímco se léčil, bylo objeveno znetvořené tělo Vasilisy na okraji lesa.
Dimitrij potopil jeho pověst a Evženij se již na dvůr nepodíval. Aby zachránil alespoň čest rodiny, když ne svoji, nechal se pod nátlakem své matky vydědit. Ale to už věděl, že není člověk. Učil se ovládat svůj "dar". Žil se svou smečkou ve venkovském sídle a pomalu si začínal znovu užívat nově nabitého života. I zabití jeho první oběti přešel chladně, skoro s až neskutečnou lehkostí. Přesto stále jště zůstával ve středu dění a setkával se i se svými tehdejšími přáteli.
V prosinci 1825 se připojil k děkabristům.
A poté, co byli rozdrceni, zmizel.Protože již by na něm bylo vidět, že nestárne.
Poté byl spíš vidět ne přímo se smetánkou jako spíš s uměleckými ruskými generacemi. Spisovatelé, malíři, filozofové. Mezi nimi našel svůj domov, rodinu a i svobodu.
Jak ale Rus stárla a objevili se i rychlejší dopravní prostředky, rozhodl se hodně cestovat a poznávat nové věci. Získal tak novou vlastnost, touhu po poznání, jistou zvídavost.

Přeměna:

Jako vlkodlak má klasické, vlčí, stříbrnočervené žíhané zabarvení. Je o dost mohutnější i než obyčejný vlk a má jisté, máloviditelné lidské modifikace. Oproti vlkodlakům je ale spíš jeden z těch menších. Na druhou stranu je o dost zákeřnější, rychlejší, hbitější.

 

24 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama